I když už nepatří mezi nejmladší, tak stále umí střílet góly – po podzimní části soutěže Šperlovi patří druhé místo v tabulce střelců krajského přeboru. Útočník Holýšova dal třináct gólů. „Abych řekl pravdu, tak já statistiky příliš nesleduju. Chci, aby vyhrálo mužstvo, abychom získali tři body, což je důležitější. Ale je jasné, že pozice mezi nejlepšími střelci potěší,“ říká Václav Šperl.

Byl nějaký ze třinácti gólů hodně důležitý?

Ve druhém kole v Horní Bříze jsem vyrovnával na 1:1 a pak jsme na penalty vyhráli. Všechny góly, které o něčem rozhodly, byly důležité, proto bych nevyzdvihoval pouze jeden. Mám radost z každého gólu, ale body jsou důležitější.

Kolik gólů byste chtěl mít na konci sezony?

Opakoval bych se, když řeknu, že pro mě jsou důležitější body pro tým. Ale čím víc gólů vstřelím, tím budu spokojenější. Chtěl bych jich dát dvacet, to by mě potěšilo.

Po podzimní části krajského přeboru je Holýšov pátý. Souhlasíte, že je to nadplán?

Po katastrofálním začátku je páté místo super a nadplán. Po vítězné šňůře jsme se dostali nahoru. Cílem je hrát klidný střed tabulky.

Holýšov (v červeném) v derby se Staňkovem z 24. října 2021.
Holýšov porazil Černice a přezimuje pátý. Výborná pozice pro jaro, ví kouč Jakš

Jak s odstupem času vzpomínáte na působení v Kolovči, kde jste hrál divizi a krajský přebor?

Bylo to něco mimořádného umocněné tím, že jsem kolovečský odchovanec a bydlel jsem tam. Byla tam dobrá parta, všechno šlapalo tak, jak mělo, vyhrávali jsme. Kdy se vám poštěstí hrát s reprezentanty (Petr Vlček nebo Lukáš a Tomáš Doškové, pozn. aut.), takže na to vzpomínám v dobrém.

Poté jste odešel do německých nižších soutěží. Proč jste se vrátil do Česka?

Kvůli rodině. Čekali jsme syna a brzy nato dceru.

Proč jste si vybral Holýšov?

Znal jsem tam spoustu lidí, ale hlavně to mám pět kilometrů od baráku, takže Holýšov byl taková jasná volba.

Jak dokážete skloubit práci v Německu s fotbalem v krajském přeboru?

Zatím to jde. Dělám do čtvrt na pět, tréninky máme od půl šesté nebo od šesti.

Máte v 36 letech ještě ambici zahrát si vyšší soutěž než krajský přebor?

V 36 letech už asi ne. Fotbalem se už jen bavím, už to není jako dřív, kdy jsem prožíval každý prohraný nebo vyhraný zápas. Teď si jdu zahrát a snažím se zápas si užít.