„Od návratu z hostování v Teplicích jsem nedostal v Dukle šanci,“ vysvětloval svoji volbu David Bezdička.

„Nejdřív se mluvilo o půlročním hostování na Žižkově, ale nakonec jsem zvolil přestup,“ popisoval Bezdička.

Co bylo hlavním motivem, že jste kývl na angažmá ve Viktorce Žižkov?

Cítil jsem větší šanci, že budu hrát. A svoji roli sehrálo i to, že jde o pražský klub. Zaujalo mě také, že mají ambice, chtějí zpátky nahoru.

To už jste při podpisu smlouvy věděl, že dojde ke změně majitele?

Tušil jsem to, když jsem si od trenéra Žižkova zjišťoval informace. Každý věděl, že na Viktorce to bylo s financemi v poslední době divoké. Chtěl jsem mít jistotu, že všechno bude v pořádku.

V Dukle jste byl od juniorky. Proč myslíte, že jste se trvaleji neprosadil v áčku?

Těžko říct. Tohle vám asi nepovím. Byl to můj velký sen prosadit se v Dukle do áčka. Můžeme se bavit o štěstí, ale fakt nevím. Hodně mě mrzí, že se mě takhle zbavili.

Angažmá na Žižkově ale neberete jako ústup ze slávy?

To vůbec ne, jsem za tuhle šanci rád. Já už jsem potřeboval novou motivaci. Poslední půlrok jsem prakticky vůbec nehrál, nastoupil jsem snad jenom dvakrát. Bylo to demotivující a já z toho byl hodně nešťastný. Teď mám nové cíle, co nejvíc hrát a pomoct Žižkovu nahoru.

Takže máte v hlavě návrat zpátky do první ligy?

Stoprocentně, to je moje největší motivace. Bylo by hezké postoupit se Žižkovem. Hrát první ligu byl vždycky můj sen. Částečně jsem si ho splnil, ale chci víc.

Dva roky jste strávil i ve třetiligových Domažlicích, jak na to vzpomínáte?

Šel jsem tam z juniorky Dukly. A i když začátky byly složité, hodně mi to pomohlo v přechodu do dospělého fotbalu. Třetí liga byla úplně něco jiného než mládežnický fotbal předtím. Po dvou letech v Domažlicích jsem dostal v Dukle za trenéra Drska šanci v přípravě. A dá se říct, že jsem uspěl, protože si mě nechal v kádru áčka a podepsal jsem smlouvu.

Jakou roli ve vaší kariéře sehrál otec Václav, který je v regionu také známou fotbalovou postavou?

Řekl bych, že tu zásadní, největší. K fotbalu mě vedl odmalička, s tátou řeším jenom fotbal. Doteď mi po každém zápase říká, co jsem udělal dobře a co špatně. Jeho fotbalové rady se snažím brát k srdci.

Zaujala mě i vaše záliba v cestování. Jak jde tenhle koníček dohromady s profesionálním fotbalem?

(usměje se) Mě od malička hrozně bavil zeměpis a dějepis, vždycky jsem se koukal na památky, všechny divy světa. A v Domažlicích se to zlomilo, mívali jsme dlouhou pauzu a já k fotbalu ještě chodil na brigádu, takže jsem vydělal nějaké peníze a vyrazil jsem na svoji první dovolenou na Srí Lanku. Teď už toho času není tolik, ale aspoň jednou v roce bych chtěl někam odletět, uvolnit se a vypnout od všeho. Baví mě poznávat nová místa.

Máte nějakou vysněnou destinaci?

Stoprocentně jihovýchodní Asii, Kambodžu a Vietnam. To mě láká hodně. A pak Jižní Amerika, hlavně Brazílie. To je můj sen.

A ten fotbalový?

Můj cíl bylo dostat se do první ligy, to se mi částečně splnilo. Ale pořád to beru jako poloviční úspěch. Chtěl bych ji hrát pravidelně, nejen sbírat jednotlivé starty, takže ten sen trvá. No a jednou třeba zkusit něco v cizině. A to zase souvisí s tím cestováním a touhou poznávat nová místa.