„Cestou z tréninku jsem si koupil flašku, ležel jsem doma a popíjel,“ říkal otevřeně Stanislav Vávra, který vlétl do ligy jako kometa. V září 2014 přispěl jako 21letý dvěma góly k vítězství brněnské Zbrojovky na hřišti pražské Slavie (3:1). Jeho spoluhráčem byl i viktorián Jan Sýkora.

„Měl jsem raketový nástup do ligy. Po sedmi kolech jsem měl na kontě čtyři góly a stejný počet asistencí,“ zavzpomínal. To v kabině Zbrojovky vládl trenér Václav Kotal. „Za hodně mu vděčím, bušil do nás taktiku. Dokázal o fotbale vyprávět hodiny. Kolikrát jsem tehdy reagoval jako blbec, taky jsem se mu později omlouval,“ přiznal sympatický blonďák.

Jenže po nástupu kouče Svatopluka Habance se vše zadrhlo, přišlo i zranění achilovky, které Vávra dlouho tajil. „Cítil jsem tlak, že jakmile nezahraju dobře, vypadnu ze sestavy. Neužíval jsem si fotbal, taky mě trenér přeřadil do béčka,“ vrátil se Vávra k chmurným okamžikům kariéry.

„Měl jsem až deprese, blbě jsem to kousal. Fotbal byl pro mě vším, ale najednou se všechno zhroutilo, nedával jsem to,“ přiznal, pomohlo mu až hostování v tehdy třetiligové Líšni. Tam se setkal i s mentálním koučem Drybčákem. „Hned na prvním sezení jsem se mu neskutečně otevřel, pomohlo mi to. Předtím jsem všechno dusil v sobě, odstřihl jsem se od kamarádů,“ popisoval Vávra.

Následovalo hostování v Třinci, další zranění a přesun do slovenského Šamorína ve druhé lize, kde to byla také pěkná divočina…

„Brazilci z Fluminense tam posílali mladé kluky, aby se rozkoukali v Evropě. Trénoval to Fin, který fotbalu nerozuměl, to bylo šílené,“ popisoval. „Z fotbalu, který jsem miloval, se stalo něco, co jsem nenáviděl,“ říkal, že chtěl zpátky do Brna, začal v béčku a na na fotbal už se začal dívat jinak.

Vše se ale nakonec v dobré obrátilo a zásluhou svého současného kouče Pavla Horvátha, který ho přivedl do Sokolova a pak i do Příbrami, dostal znovu chuť do fotbalu. A osud tomu chtěl, že se loni v létě jejich cesty protnuly znovu, když se bývalý playmaker stal trenérem Jiskry Domažlice.

„Vždycky se nějak sejdeme,“ usmíval se Stanislav Vávra, který do Domažlic zamířil už v létě 2022 z Příbrami, jak jinak než na doporučení Pavla Horvátha.

„Já ho vždycky měl za pana fotbalistu, takoví už se dneska moc nevidí. Snad jedině Marek Matějovský,“ vyznal se z obdivu.

Teď dělají společně vše pro úspěch Jiskry. „Sešla se tady skvělá parta, pan Ticháček (majitel domažlického klubu – pozn. aut.) je neskutečný nadšenec. Dává do toho nemalé peníze. Fotbal tady dělají srdcem a já se zase bavím, ta atmosféra mě nabíjí,“ pochvaloval si Vávra.

Zdroj: Youtube

Ale i na práci v Barber shopu, kde mu šéfuje Lenka Limberská, nakonec došlo. Ne, že by byl Vávra vyučený kadeřník, ale po přestupu do Domažlic přemýšlel také o civilním zaměstnání.

„Práce mi nevadí. Taťka má stavební firmu, v době covidu jsem chodil pomáhat na stavby,“ přiznal se fotbalista, který nechtěl celý den čekat se založenýma rukama, až bude večer trénink.

Na Chodsko dojížděl z Plzně, kde žil už od angažmá v Příbrami a našel si tu přítelkyni, s tehdejším trenérem Pavlem Vaiglem a Davidem Limberským. Ten věděl, že Vávra dolaďuje spoluhráčům sestřihy a slovo dalo slovo…

„David mě furt hecoval, až mě nakonec překecal, že to zkusím,“ vyprávěl Vávra. Vyrazil tak do Prahy na kurz a má nové zaměstnání. „Zpočátku byli pokusnými králíky kluci z kabiny, ale neskutečně mě to chytlo. Baví mě stříhat podle fotek, příjemné je, že do hodinky vidíte výsledek své práce,“ vyznal se, že ho to chytlo.

I klientela se rozrůstá, teď už k němu chodí i fotbalisté z kabiny Viktorie, třeba Lukáš Kalvach.

A co mezi mladými frčí?

„Mezi mladými teď frčí rozcuk dopředu, delší vlasy na Jágra – vybrat kolem uší a ještěrka dozadu,“ prozradil Vávra, který studoval střední školu na zdravotního bratra. Brzy přišel přesun z Kroměříže do Brna, což znamenalo i přestup na pedagogické lyceum. „Chodil jsem i na praxi do školky u nás v Chropyni,“ zmínil, že pochází z bašty národní házené.

„Ale já byl za rok a půl v dorostu, v 17 letech najednou v kabině áčka Zbrojovky, vedle Švanciho (Petr Švancara),“ zavzpomínal.

„Seděl jsem hned vedle něho, hlavu jsem měl jak pátrací balon. Často jsem byl terčem jeho vtípků. Cesty autobusem s nimi, kafíčka mezi tréninky, to byly neskutečné zážitky,“ zasnil se Vávra.

V nejvyšší české soutěži má odehráno 79 zápasů, v nichž vstřelil šest gólů. „Ano, mohlo jich být víc, ale kolik fotbalistů nemá ani tohle,“ zůstal nad věcí.

Teď si fotbal užívá v Domažlicích, i když jde „jen“ o třetí ligu, ale podle Vávry by u ní nemuselo zůstat. „Máme tady veškerý komfort,“ porovnával to se štacemi v Sokolově nebo Příbrami.

„Ale musím říct, že právě v Sokolově mě začal fotbal zase bavit. Potkal jsem tam Peťu Bolka, neskutečný bavič. I na Příbram vzpomínám rád, po šesti letech jsem dal gól v lize a zrovna Spartě,“ dodal, přestože se s klubem soudil o několik výplat.

Teď žije sen, že s Domažlicemi znovu zabojuje o druhou ligu.

„Myslím, že tým máme nejsilnější, je to jen na nás,“ prohlásil, i když Jiskra ztrácí na Hostouň i béčko Slavie. „Když jsem viděl loni, jak měl pan Ticháček slzy v očích, když jsme vyhráli svoji skupinu… Přál bych mu to,“ dodal Vávra. I Zbrojovku má však dál ve svém srdci