Za pár dní to bude šest let od doby, kdy vlétl fotbalista Ondřej Štursa do nejvyšší soutěže jako uragán. Plzeňská Viktoria už měla tehdy jistý mistrovský titul a tak ho trenér Pavel Vrba vypustil v Praze na Julisce v posledním kole proti Dukle jako žolíka. V 63. minutě střídal Milana Petrželu a talentovaný mladík se kouči odvděčil po třech minutách pobytu na hřišti, když zakončil přetažený centr Aleše Čermáka.

Možná i proto si vysloužil hostování právě v pražské Dukle, ale v první lize už další branku nepřidal, zapsal jen tři starty a vrátil se do Plzně, následovalo hostování v druholigovém Sokolově, na Slovensku zažil se Skalicí postup do nejvyšší, ale v ní i kvůli zranění naskočil jen do jednoho utkání a tak šel do rakouské třetí ligy, ani za ASV Siegendorf toho moc nenahrál a tak se v létě objevil v třetiligovém FK Robstav.

„Moji kariéru zabrzdila častá zranění, i když to naštěstí nebylo nic vážného,“ prohlásil Ondřej Štursa, který přišel do plzeňské Viktorie v patnácti letech ze Sokolova.

A teď vedete s 15 góly tabulku střelců ČFL, skupiny A…

Jsem za to rád, osobně se mi daří. Ale ještě radši bych byl, kdybychom měli nějaký bod navíc a tím pádem by bylo i naší umístění v tabulce lepší.

Dal jste dva góly na Vltavínu a padli jste 2:3, doma proti Povlatavské jste vaší brankou v poločase vedli 1:0, ale nakonec z toho byla porážka 2:4. Může mít člověk ze vstřelených gólů vůbec radost?
Máte pravdu, na konci je to vždycky hořký pocit. Vedeme nebo srovnáme, minimálně bod máme na dosah, ale nakonec to nedopadne. Nejde mít moc radost z gólů. I když vedu tabulku střelců, mrzí mě, že naše postavení v tabulce není moc dobré.

To není, pět kol před koncem soutěže máte o pouhé dva body víc než předposlední Slavia Karlovy Vary…
Snažíme se nepropadat panice, ale je to těžké. Soupeři zespoda se na nás dotahují. Snažíme se hrát pohledný fotbal, ale bohužel tím nezískáme body, protože děláme individuální chyby, které soupeři trestají. Na tom musíme zapracovat. Ale ještě je spousta zápasu do konce, zkusíme to nějakým způsobem zlomit. Třeba i zahrát blbě, ale bodovat naplno.

Neprojevuje už se trochu i obava z hrozícího sestupu?
Nemyslím si, že bychom měli strach, ale nějakej tlak na nás postupně bude. Nedej bože, kdyby se nám nepodařilo vyhrát teď v Budějovicích s béčkem. Ale pořád si myslím, že máme natolik zkušené mužstvo, abychom tu situaci zvládli. Uděláme všechno pro to, abychom už teď získali tři body a zase jsme trochu odskočili. Ale ještě nás čekají zápasy Motorletem nebo Karlovými Vary, to jsou soupeři, kteří jsou pod námi. S nimi bychom měli body sbírat, ale nám se spíš podaří překvapit proti favoritům a pak zase přijde útlum, nějaká facka.

Co bude klíčové pro závěr sezony, udržet chladnou hlavu a emoce na uzdě?
Jak už jsem říkal, určitě máme zkušenější mužstvo, než například Vary. V tom si myslím, že máme výhodu my. Ale o to větší na nás pak možná bude tlak, než na ostatní, kteří nemají v podstatě co ztratit. Nesmíme tomu propadnout.

Pamatuji si vás, jak jste vstřelil v lize gól Dukle, ale pak jste trochu sešel z očí. Umím si představit angažmá na Slovensku, ale zkuste přiblížit, jaké to bylo v Rakousku?
Třetí liga tam byla dost podobná naší druhé lize, bylo to hodně soubojové, běhavé, ale na můj vkus málo pohledného fotbalu. Rakušáci jsou podobní jako Němci, nic nevypustí. Chodí tam hodně mladých kluků na rozehrání z vyšších soutěží. Ale nakonec to nedopadlo úplně podle mých představ, v klubu byly nějaké problémy a po sestupu do čtvrté ligy jsem se rozhodl najít si něco poblíž Plzně, protože tam žijeme s přítelkyní. Znal jsem nějaké kluky z Robstavu, tak jsem se dostal k panu Kozákovi (majitel klubu – pozn. aut.) a prakticky hned jsme se domluvili. Myslím, že se splnilo, co jsem očekával. Tedy až na to, že se týmu teď příliš nedaří.

Osobní ambice na vyšší soutěž už nemáte? Jako nejlepší střelec ČFL byste o tom možná mohl uvažovat…
Kdyby přišla zajímavá nabídka, nebránil bych se tomu. Mám touhu ještě něco dokázat, moji kariéru zabrzdila zranění, na která jsem dost trpěl. Naštěstí to nebylo nic vážné, ale nějaké drobné problémy. Dva měsíce jsem s něčím marodil a pak jsem se do toho zase musel znova vracet. Bylo to těžké. V dospělém fotbal tolik šancí nedostanete, i můj odchod z Viktorky byl možná předčasný. Nic nevzdávám, třeba ještě nějaká šance přijde.