Osobnost Deníku

„Jsem na tým hrdý,“ hlásil Petr Mužík den po bouřlivých oslavách v plzeňské restauraci Klubovka. Na tréninku se sejdou hráči Jiskry až dnes a veselí bude pokračovat ještě dokopnou po sobotním domácím zápases Baníkem Sokolov.

Ale pak už začne příprava na baráž, v níž je čeká pořádně těžký soupeř Viktoria Žižkov, klub se slavnou minulostí, který by se rád opět prodral na výsluní.

„Já nejsem zastánce baráží, Žižkov je favorit, ale my se jen tak nevzdáme,“ slibuje za kabinu kapitán Jiskry. První zápas se hraje v Domažlicích ve středu 14. června, odveta pak v sobotu na Žižkově.

Co pro vás osobně vítězství v ČFL znamená?
Myslím, že je to úspěch jako blázen. Ale asi nám dojde až časem, čeho jsme dokázali. Jsem na tým hrdý. Pro mě to byla meta, které jsem chtěl dosáhnout ještě než půjdu jinam nebo skončím úplně.

Však jste se také hned vrhl na střelce rozhodující branky Vojtěcha Černého…
Ten závěr celý zápas vyšperkoval, vítězný gól v poslední minutě. Krásně se to sešlo, euforie byla veliká.S trenéry jsme se domlouvali, že bod pro nás nic neřeší, proto jsme posledních deset minut hráli vabank. Chtěli jsme o vítězství rozhodnout co nejdřív, abychom měli klid. Vrhli jsme všechno do útoku a vyšlo to nádherně.

Vy jste nedal v úvodu druhé půle za stavu 1:1 penaltu. To byla si krutá chvíle?
To mě samozřejmě mrzelo. Předtím jsem jich dal hodně po sobě. Čekal jsem, že zaváhání jednou přijde… Bohužel jsem si vybral nejméně vhodný okamžik. I jsem si říkal, že bych to klukům mohl pokazit, kdybychom to nedotáhli. Ale furt jsem věřil, že to zvládneme.

Na špici ČFL se Domažlice už pár let pohybují. Co bylo v této sezoně jinak, že se vám povedlo skupinu A vyhrát?
Sešel se nám silný kádr. Možná lavička byla malinko slabší, ale takových třináct hráčů bylo na třetí ligu nadstandardních. Táhli jsme za jeden provaz, i když jsem kolikrát nehráli dobře, dotlačili jsme to k vítězství. To nám předtím chybělo.

Takže jízda bez kaňky?
Ale ne, mohli jsme rozhodnout už dřív, pokazili jsme závěry s Přešticemi a v Písku, v nichž jsme přišli o vítězství. Ale zase jsme měli štěstí třeba ve Varech. Tohle všechno k fotbalu patří. I to, že teď můžeme slavit.

Nemrzí vás, že není přímý postup do druhé ligy, o kterou se budete muset ještě poprat v baráži se Žižkovem?
Je to blbé, nejsem zastánce baráží. My teď vlastně slavíme něco, co ani nemusí vyjít. Můžeme dostat od Žižkova dvakrát šišku a budeme zklamaní. Ale chtěli jsme skupinu vyhrát, to byl náš cíl a teď se musíme připravita aspoň je potrápit.

Stihl jste během oslav přemýšlet, co vás čeká za soupeře?
Je pravda, že slavíme poctivě. (úsměv) Ale já fotbal sleduju. Vím, že Žižkov má silný tým. Loni sestoupili, ale hráči zůstali, stejně tak sponzoři a dali týmu podmínku, že se musí za rok vrátit. Myslím, že to je nejtěžší možný soupeř. Tu druhou skupinu, která je o kousíček těžší než ta naše, vyhráli s přehledem.

Ale nevzdáváte se předem?
Ne. (rezolutně) Jsou to dva zápasy, ve kterých se může stát cokoliv. Pro nás by mohla být výhoda, že my můžeme a chceme, zatímco oni musí. Necháme na hřišti všechno a uvidíme, na co to bude stačit.

Co vy osobně, přece už je vám 36 let. Troufl byste si na druhou ligu?
Já už to tak mám pár let nastavené, že bych si chtěl vyšší soutěž zkusit. Šel bych do toho, i když nevím, jestli bych ještě stíhal. Ale je to můj sen a teď mám asi poslední šanci. Kdyby se to povedlo, jeden rok bych dal a vidělo by se.

Já to nemyslel ani tak výkonnostně, ale kvůli zaměstnání. Šlo by to skloubit?
Já mám dobré zaměstnání a skvělého šéfa. Pan Košan mi vychází vstříc, je to fotbalový nadšenec, podporuje Klatovy. I na mě se jezdí dívat, takže to by problém nebyl. U některých dalších by to stálo za zvážení. Ale jako tým bychom o postup určitě stáli.