Jednou z nich je i 46letá Radka Vyskočilová z Liberce. Maminka tří dětí. Čtyři dny v týdnu usedá ve čtyři hodiny ráno za volant autobusu a deset hodin rozváží cestující napříč Libercem. Na linkách se šoféři střídají, takže po pouhém roce zná tato rodačka z Nového Města pod Smrkem krajské město jak své boty. Že onemocní, se nebojí. „Strach nás ochromuje. Nejdřív přijde strach, pak nemoc. Strach je bránou pro nemoc,“ je přesvědčena.

Navíc se v autobusech liberecké MHD provedla opatření, která možnou nákazu výrazně omezují. „Od cestujících jsme odděleni pásem, takže s námi vůbec nepřijdou do styku,“ říká z pod roušky, v níž musí trávit deset hodin. Je obyčejná, šila si ji sama. Roušek pro řidiče je zatím k dispozici omezené množství, je jich potřeba více.

Letošní Velikonoce se budou muset obejít i bez hojně navštěvovaných akcí na Dlaskově statku v Dolánkách u Turnova. Muzeum ale připravilo mnoho on-line her a kvízů.
Velikonoce jinak, vybízí muzeum. Svátky budou bez skanzenů a programů

Bližší kontakt s cestujícími nepřipadá v úvahu. „V autobuse teď jezdí minimum lidí a vidíte, že touží přejet z jednoho místa na druhý co nejrychleji. Navíc je tu ticho, lidé spolu nemluví,“ popisuje šoférka současný stav.

A právě kontakt je to, co jí teď chybí. „Dřív jsme se s kolegy setkávali alespoň v depu a při střídání, mohli jsme spolu prohodit slovo, protože za volantem jsme sami. To ale teď nejde,“ dodává. O to víc ji těší, když si i na ně někdo vzpomene. „Nedávno přinesly dvě paní na dopravní podnik perníčky – jako poděkování, že stále jezdíme. Byl to vzkaz a povzbuzení i pro mě,“ děkuje. Jak dodává, velká většina kolegů nezůstala doma. „Naopak všichni jezdí, vědí, že je to potřeba,“ nepochybuje.

Komentář Jana Sedláka: O zavřených parkovištích

To, co ji teď aktuálně nejvíc trápí, není práce, za kterou je vděčná, protože jak říká – mnozí ji teď nemají vůbec – ale škola. Respektive domácí vyučování. Na své tři děti je sama. Nejstarší středoškolák je v maturitním ročníku a s napětím očekává, zda vůbec maturity proběhnou. Náročná je výuka syna v osmé a dcery ve třetí třídě.

„Je to docela vyčerpávající. Jsem každý den doslova zavalena e-maily a jen třídím, co kterému dítěti patří. A hlavně naši nejmladší přesvědčuji, že je škola, že nemá žádné prázdniny, ale už si docela zvykla. Zatím se 'jen' opakovala látka, trochu se ale bojím toho, až přijde náročnější výklad nové látky. To bude asi opravdu zátěž a obávám se, že učivo nebudeme stíhat,“ netají se bývalá pracovnice banky a organizátorka táborů a akcí pro děti.

VYZKOUŠÍ SI NOVÉ VĚCI

Jako rozená optimistka ale v celé situaci vidí i plusy. „Věřím, že škola začne víc využívat prvky, ke kterým nás přinutila současná situace. Nemyslím si, že by děti měly zůstat doma, to rozhodně ne, ale říkám si, že i když je výuka on-line zatím náročná, je to na druhou stranu naprosto jedinečná příležitost vyzkoušet něco, co by běžně nebylo možné,“ říká. „Tahle doba je jistě pro mnoho lidí náročná, ale na druhou stranu věřím, že se zrodí mnoho nového a užitečného. Sama jsem zvědavá, co všechno společnosti současný proces přinese,“ uzavírá Radka Vyskočilová.