Analýza mimo jiné prověří veškeré ekonomické náklady projektu, který má vyrůst mezi řekou a stanicí metra Vltavská. Předloží i různé varianty využití plánované multifunkční budovy. Dokument má nastínit například možnost, že by se v objektu usídlila (národní) filharmonie. Nebo naopak verzi „otevřené scény“.

Splacení dluhu

Konsorcium vedené dánskou architektonickou kanceláří Henning Larsen by dále mělo zodpovědět výhody a výzvy přímého kontaktu budovy s Vltavou.

„Prestiž a zkušenosti konsorcia vedeného Henning Larsen s podobnými projekty po celém světě jsou pro nás zárukou zpracování kvalitní analýzy, která nám pomůže v dalším rozhodování. Praha nejen že moderní koncertní sál potřebuje, ona si ho i zaslouží. Tento dluh celých generací bychom se měli pokusit splatit,“ zdůraznil primátorův náměstek pro územní rozvoj Petr Hlaváček (Spojené síly pro Prahu/TOP 09), podle kterého je hlavním motivem pro zpracování studie proveditelnosti obezřetnost.

V dalších fázích projektu se totiž předpokládají výdaje v řádu několika miliard korun. „Proto si nejprve necháváme zpracovat detailní analýzu, jestli budeme pokračovat dalšími etapami, nebo ne,“ vysvětlil náměstek.

Impuls k proměně

Za posledních deset let měli městští plánovači „na stole“ kolem dvou stovek lokalit s potenciálem pro umístění této klíčové kulturní instituce. Území u Vltavské vyhodnotili jako nejlepší vzhledem k napojení na všechny druhy veřejné dopravy a také proto, že může být impulsem k plánované proměně zanedbaného brownfieldu Bubny-Zátory na velkou městskou čtvrť.

Pokud studie výběr místa „posvětí“, bude příští rok následovat hlasování zastupitelstva a mezinárodní architektonická soutěž. Zahájení stavby je podle dnešních odhadů reálné v roce 2027 a první koncert v nové síni o pět let později.

Podle představ IPR i současného vedení Prahy musí být budoucí koncertní síň s kapacitou kolem 1800 sedadel ekonomicky udržitelná, zapadat do struktury města, nesmí být „odtržená“ od ostatních kulturních institucí a měla by oplývat „dokonalou“ akustikou.

Zároveň by nemělo jít o „monolit“ určený výhradně pro koncerty vážné hudby, ale o víceúčelový komplex s vedlejšími sály, zkušebnami, kavárnami, galerií atd. Počítá se navíc se vznikem nového náměstí v sousedství. Parkovací místa by měla vzniknout v podzemí. Poblíž začínající Severojižní magistrála se nebude nikam posouvat, její napojení na přilehlé komunikace se ovšem „elegantně“ upraví.

Účast mezinárodního konsorcia v úvodní fázi projektu je podle města jistou zárukou úspěchu vzhledem k jeho „bohatým zkušenostem jak s přípravou, tak i tvorbou konkrétních projektů špičkových koncertních sálů v Evropě“. Jedná se například o koncertní síň Harpa v Reykjavíku, Dánskou Národní operu v Kodani nebo o budovu Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu v Katowicích.

Město nemá být skanzenem

Snahy o výstavbu moderní koncertní síně v Praze sahají až do dob první republiky. V tomto století je zosobňuje Spolek pro výstavbu koncertního sálu, v němž se angažoval i světoznámý – dnes již zesnulý – dirigent Jiří Bělohlávek.

Podle Petra Hlaváčka takovouto stavbu česká metropole potřebuje i s ohledem na „pomyslnou soutěž mezi kulturními metropolemi“ a snahy o proměnu typologie zahraničních návštěvníků Prahy. „Česká klasická hudba má ve světě pořád velký zvuk. Koncertní sály v Rudolfinu a Obecním domě ale akusticky nevyhovují zejména produkci soudobé hudby a hudby 20. století. Pokud se v tom ohledu neposuneme, hrozí nám prohlubující ‚skanzenizace‘ a odsun na kulturní periférii,“ dodal Hlaváček, který odhadl celkové náklady projektu na osm až devět miliard korun.

Podobný pohled na věc má i primátor. „Moderní architektura v Praze nemůže skončit jen u Tančícího domu. Nechceme mít z našeho města skanzen. Rád bych tu viděl vznikat další stavby světového významu. Věřím tomu, že nový koncertní sál by takovou stavbou mohl být,“ uvedl Zdeněk Hřib (Piráti).