Přibližme si však nejprve historii místa, ta totiž zaujme nejednoho příchozího. Ještě předtím, než zde vyrostl známý kostelík, stávala na Veselé hoře kaple postavená v roce 1695, která byla zasvěcená svatému Vavřinci, ochránci před ohněm. Stavba postupně chátrala, až ji v sedmdesátých letech 18. století nahradil současný barokní kostelík, který se v roce 1851 stal poutním místem.

Poutě na dlouho ustaly

Tehdejší poutě se rychle ujaly. Největší z nich se konala v roce 1939 za účasti 120 tisíc lidí. Stala se rovněž masovým protestem našeho lidu proti okupaci. Památnou vlasteneckou řeč tehdy pronesl Msgre. Bohumil Stašek.

Slavné poutě byly po roce 1948 zakázány až na tu v roce 1968. Tisíce lidí opojených atmosférou Pražského jara přišly na slavnostní mši a vyslechly si též projev vedoucího vládní delegace Oldřicha Černíka. Na dlouhých dvaadvacet let to ale byla pouť poslední. Od roku 1990 vavřinecké poutě opět nerušeně pokračují.

Pamatuje Hitlerjugend

Vedle, blízko kostelíka stojí historicky mladší stavba městského hotelu a následně zotavovny ROH. Objekt vznikl těsně před válkou. Svou architekturou velmi dobře zapadl do krajiny a historické atmosféry místa. Bohužel mu nepřála doba protektorátu. Obsadili jej totiž příslušníci Hitlerjugend a vytvořili si na Vavřinci výcvikové středisko. Po válce byl objekt převeden do správy ROH (1947 – 1972) a poté byl řízen ústřední správou rekreační péče ROH Praha. V socialistické éře se tady rekreovali lidé z celé republiky.

Po roce 1989 měnil objekt majitele a v roce 2008 byl Majetkovou, správní a delimitační unií odborových svazů prodán holandské společnosti DRIFA. Nový majitel se pustil do přípravných prací, bourání příček apod., v roce 2012 ovšem práce ustaly. A dodnes „zdobí“ okolí objektu hromady sutě, kamení a porostu, čehož si všímají i procházející výletníci.

Co s tím? Bude vůle?

Vedení Domažlic již několikrát jednalo s majitelem. Ten objekt prodat nechce a pokračování nevidí ani on sám. Ve městě proto dnes vzniká nadšená skupina domažlických patriotů z řad odborníků, kteří by s majitelem chtěli dále jednat a pokusili se pomoci řešit jeho složitou vizi. Majitel se již dříve vyjádřil, že by byl rád, kdyby se našel někdo, kdo by budovu zprovoznil a sám se o provoz hotelu staral.

Doufejme tedy, že se zotavovně na chodském Vavřinečku zablýskne na lepší časy a tento architektonicky zdařilý objekt se podaří zachránit.

Karel Frait