Znám lidi, co nemají rádi zimu. Vím o takových, kteří si nelibují v létě či podzimu, ale odpůrce jara jsem snad ještě nepoznal. Říká-li vám někdo, že jaro je za dveřmi, neříká to otráveně ani zděšeně, nýbrž nedočkavě až nadšeně.

Znamení jara znáte všichni. Přichází s drobnými kvítky sněženek a snítkami kočiček svázanými prvními slunečními paprsky. Poznáme ho bezpečně i návratem tažných ptáků, rozvozem parkových laviček, mytím oken, gruntováním a úklidem vůbec.

Také je možné poznat ho podle osévání polí či záhonků, obnaženými hlavami starších pánů a lýtky slečen, která se navíc i zapalují, procitáním svátečních řidičů nebo píšťalkami fotbalových rozhodčích. Lze je vnímat opravdu všemi smysly.

Přichází, aby nám nejprve po troškách, později po hrstech a nakonec po celých náručích trpělivě rozdávalo všechno, co jsme si od něho zvykli přijímat. A je jedno, zda jsou to vůně, barvy či chutě. Proto přišlo i letos.

Ivan Nikl