Střed dlouhého půdorysu města v pohleduz Vavřince tvoří dvě oblé věže. Jedna jako součást Chodského hradu, druhá děkanského kostela. Jsou jedněmi z hlavních historických dominant starého města, jeho zcela výjimečného protáhlého náměstí, které je lemováno po obou stranách řadami domů s původně zachovalým středověkým rázem úzkých parcel gotických domů. První měšťané přišli do Domažlic z hornoněmeckých oblastí, ale už od poloviny 14. stol. lze vyčíst ze zachovalých pramenů vzrůst domácího, českého obyvatelstva.

Za branami mimo městské hradby vznikala velmi záhy předměstí. Začal pozvolný rozvoj řemesel. Roku 1341 uspíšil stěhování řemeslníků za brány města král Jan Lucemburský, který přikázal, aby domy kovářů a pivovarníků byly přemístěny pro nebezpečí požárů za městské hradby. Rovněž král Václav IV. stanovil městu takzvané mílové právo, tedy že na míli od města nesmí být zřízen žádný pivovar ani provozováno žádné řemeslo ke škodě města.

Konec 18. století přinesl zrušení přežité cechovní organizace a venkovské obyvatelstvo osvobozené od vázanosti na selských gruntech se stěhovalo na domažlická předměstí. Zde můžeme hledat počátek Bezděkovského Předměstí. Dolejší Předměstí vzniklo jako jedno z prvních navázáním na původní trhovou a celní osadu, která byla kolébkou Domažlic. Tady byl postaven ve 13. století farní chrám svatého Jakuba, který byl za vlády Josefa II. zbořen a dodnes tam stojí gotický kostel U Svatých ze 14. století.

Dolejším a Hořejším Předměstím prochází přes město bývalá zemská silnice, podél níž se předměstí stále rozrůstala. Týnské Předměstí dalov první polovině 20. století vzniknout i pěkné vilové čtvrti Habeš. Město se dále rozrůstalo ve svých předměstích víceméně plánovitě podle potřeb celé složité struktury života. Historické jádro po stránce architektonicky-urbanistické tvoří slohově jednotné a ucelené rané gotické dílo, jež následující epochy jen doplňovaly, a zůstalo tak ve své podobě uchováno do dnešní doby.

Karel Frait