Standa, tak mu povětšinou známí říkali, kromě krátké anabáze v České Třebové spojil většinu svého dospělého věku s životem na Chodsku a myslím, že na to byl i po právu hrdý a velkou část svých nemálo aktivit spojoval právě s místním regionem. V mladším věku byl aktivním sportovcem a postupem času přešel na aktivního fanouška domažlických sportovců i těch národních. Často jsem od něj slýchával „Tak kdypak zase jdeme do kotle?“ Myslel tím volejbalové zápasy 2. ligy mužů z Domažlic, kde se vlastně i kromě sportu setkával se svými kamarády Císlerovými, Holými, Lstibůrkovými a dalšími. Podobně, co vím, to bylo i na fotbale, basketbale a kvůli rodinným příslušníkům i na baseballu. V televizi sledoval rovněž fotbal a další míčové sporty, ale i tradiční zimní sporty, velmi rád měl biatlon a vždy spěchal, aby nepropásl nějaký závod s českou účastí. Na druhou stranu obohacoval svůj život i řadou kulturních akcí, málokdy vynechal nějakou významnou kulturní událost v Domažlicích a okolí, užíval si Chodské slavnosti, měl totiž rád dudáckou hudbu, zejména Konrádyho dudáckou muziku, ke Konrádyovým byl navíc i vzdáleně příbuzný.

Poznáte západočeskou obec na snímku?
KVÍZ: Poznáte západočeskou obec ze snímků fotografa Deníku?

Jak jsem Standu poznal, tak jeho největším koníčkem bylo chataření, a to se vším všudy. Vlastnil malou chatičku na Šnajberku, o kterou se od brzkého jara do pozdního podzimu (v zimě jezdil pravidelně kontrolovat nejen svou, ale dělal obchůzky i u chat kamarádů z daleka) staral společně se svou dlouholetou partnerkou Anuš. Společně pěstovali jahody, rajčata a spoustu bylinek a kytiček a do lesa chodili na borůvky. Standa byl opravdovým znalcem hub. Netrpělivě očekával, kdo přinese z lesa první houbu, a potom hned vyrazil do lesa. Když si nebyl jistý, o jakou houbu se jedná, prověřil vše v příručním atlase hub. Pro komplikovanější případy měl v záloze Velký atlas hub. Když byla houbová sezona v plném proudu, nalezené houby všechny pečlivě očišťoval, krájel a rozděloval do bedýnek. V těch pak houby rozvážel svým kamarádům. Téměř každý rok Standa pronesl: „Na Tondu nesmím zapomenout!“ Myslel tím zakladatele výše zmíněné dudácké Antonína Konrádyho.

Neodmyslitelně k letní sezoně patří i koupání. Standa jezdil na svém kole Author, které jsem mu každé jaro servisoval, když je vytáhl po zimě z kolny, na Babylon, kde měl na pláži pronajatou kabinku, pronesl s přáteli pár slov, žízeň spláchl pivem u stánků a vydal se do vody. Večer jsem pak měl zhodnocení, jaká byla. Celý jeho pobyt na chatě provázelo pravidelné podvečerní, až večerní víkendové grilování s Anuš a jejich nejlepšími přáteli. Velice se rovněž těšil, když se k nim během pravidelné návštěvy přidali jeho bratranec Vladimír se ženou z Chebu. Co jsem tak zaslechl a zacítil přes plot, jejich sezonní menu bylo opravdu pestré, měli se dobře a užili si spoustu zábavy. Ještě z nemocnice jsem od něj dostal zprávu: „No, doufám, že letos ještě nějaké maso ugrilujeme!“ Přesto se čas od času grilování nekonalo, to Standa oznámil: „Máme rodinnou oslavu, přijedu zítra po o. Zatím mi to tu hlídej.“ A vyrazil se svou zelenou fabií na setkání se svými nejbližšími. V neděli odpoledne už opět seděl na lavičce na rohu pod jabloní a liboval si, jak to bylo fajn.

Ponocný v Domažlicích.
Odbila devátá hodina, znělo na domažlickém náměstí, kde opět prochází ponocný

Standův celoživotní přínos byl bezesporu v jeho komunikačních a organizačních schopnostech. Byl zdrojem mnoha informací o událostech na Šnajberku, z Domažlic, o jeho kamarádech, ale i o událostech z domova i ze světa. Musím uznat, že všeobecný přehled měl obrovský. Především ale organizoval nejrůznější setkání, ať už spolužáků ze základní nebo střední školy, nebo kamarádů z vojny na Šteflích. Na Šnajberku pozvedl setkání pár Standových vrstevníků v různých hospůdkách po okolí na pravidelnou čtvrteční seanci na Bydlíku, na kterou se vždy všichni těší a má ohlas po celé vsi. Vše Standa organizoval bez jakýchkoliv sociálních sítí a podobných prostředků a vše fungovalo perfektně bez problémů, to se pro mnohé v dnešní době může zdát téměř nemožné.

Před koncem března nechal Standa porazit statný smrk před svým plotem a borovici v zahradě. Jak se říká do třetice všeho dobrého i zlého, odešel na začátku června i Standa. Nicméně my všichni, kteří jsme ho znali, na něj budeme vzpomínat a v našich vzpomínkách tady bude s námi napořád!

Honza Ekstein, soused ze Šnajberka