Když jsem vydával svoji první velkou knihu o Vyšehradě v nakladatelství Odeon, jel jsem s korekturami do tiskárny Orbis na Slezské třídě na Královských Vinohradech a zde mi paní odcházející do důchodu představila Miloše Novotného jako svého nástupce. Náš vztah byl od počátku přátelský a vzájemně plný sympatií.

Miloš Novotný se narodil 9. srpna 1944 v Domažlicích, žil desetiletí v Praze, ale stále toužil po Chodsku, kam se chtěl vrátit. Povoláním byl technolog, jeden čas dokonce hlavní technolog tiskárny, byl absolventem gymnázia, grafické školy a vystudoval žurnalistiku na vysoké škole.

Měl velký výtvarný cit

V malbě neměl výtvarné vedení, cítil se amatérem. Výstava „Obrazy Miloše Novotného“, kterou jsem mu zahajoval, se konala v v roce 1984 v klubu K v Karlových Varech – Rybářích při koncertu karlovarského dixielandu B.C. Výstava vznikla na důrazný podnět jeho přátel. To je snad zdánlivě stručná anamnéza, která je počátkem Milošovy tvorby. Sám o svém malování říkal, že „nemá smysl ohromovat“, chce potěšit. Řadu let dělal krásné novoročenky s vlastními verši a s filosofickým textem, na mnoha měl zdařilé dřevoryty. Graficky upravoval knížky o Vyšehradě s velkým s velkým citem pro tuto práci a pro barvy. Věnoval se delší dobu dřevěným intarziím.

Jeho kniha „Jaroslav Špilar - malíř Chodů“ svědčí o velké krajanské lásce. Další monografie napsaná spolu s Jiřím Krutinou o bitvě u Domažlic, kde byla poražena katolická křížová výprava, byla oceněna prestižní cenou Jaroslava Golla. Z dalších monografií na kterých jsme spolupracovali, je třeba uvést knihu o Lokti, která vyšla v edici Městské památkové rezervace nakladatelství Odeon a přispěla ke stále živému tématu J.W. Goethe a Ulrika von Levetzow.

Láska k Chodsku

Snad odtud přes nostalgickou lásku k Chodsku, vzpomínky na dětství a rodiče vede cesta k jeho tvorbě. O svém vztahu k ní nejvýstižněji hovoří sám: „Kdyby se mě někdo zeptal, jestli si myslím, že těmi obrázky změním svět, tak bych mu řekl, že vůbec ne, ale naopak mi pomáhají, aby nezměnil mě, aby ve mně zůstalo, co do mě vložili máma s tátou a Chodsko. A určitě nemaluji pro ty, kteří vždycky a všude sedí v prvních řadách. A navíc jsa neškolen, mám obrovskou šanci malovat si ve vlastní dramaturgické režii, nezmítat se v technických křečích, nepotácet se graciézně v manýrách. Míru hodnot a krásy si stanovím sám podle nejlepšího svědomí. Je to báječné, nekonečné hledání. Mám prostě radost z této očisťující hry a chtěl bych, aby se to někomu líbilo.“

Na obrazech Miloše Novotného převládají jeho oblíbené barvy, zelená a hnědá. Miloval podzim, protože je rozvážný a vyrovnaný, prostě laskavý. Jeho představy jsou lidské, bez patosu a ohromování. Jeho obrazy jsou malovány s láskou a potěšením, prolínají reálno a s vizí vlastní představy. Snad nejlépe je to vyjádřeno v jeho obraze „Ztichlá hnízda“. Pro Miloše Novotného je také výrazný vztah ke dřevu, k základnímu symbolu života a světla. Měl lásku k řemeslu a etickým vztahům života a k dobré lidské práci. Jeho soubor maleb je vytvořen jedním dechem, jak o své práci mluví autor, ale přesto nacházíme jistou změnu stylu a výraznou cestu od obrazu „Tajemství“ až k posledním pracím.

Cit k přírodě a lidem

Nešlo mu o přímý popisný realismus. I když své symboly vyjadřuje zcela konkrétně. Z nich jmenujme především koně v krajině, sám je dlouhodobě chovatelem koní, jako smysl volnosti a svobody. Také vztah koně k člověku je výraz volnosti a svobody. Rovněž vztah koně k člověku je tím nejpřirozenějším vyjádřením. Obrazy Miloše nejen jistě zapůsobí na návštěvníky, kteří mají cit k přírodě a lidem, jejichž výsledná podoba je básnické vidění, poetizace tvůrčích věcí mezi nebem a zemí, v jejichž očích se zrcadlí představa lidských radostí.

Je naší morální povinností vydat titul „Novoročenky Miloše Novotného“ jako odkaz jeho života a tvorby. Má velké zásluhy, jak graficky upravil poměrně rozsáhlou trilogii o Vyšehradě a jeho archeologickém výzkumu. „Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla, archeologický výzkum“ /2004/, „Rotunda sv. Martina a bazilika sv. Vavřince“ /2009/, „Knížecí a královská akropole. Svědectví archeologie“ /2015/. Jeho památka bude živá a neváhám říci, že bude mít charakter trvalosti.

Bořivoj Nechvátal
autor je členem Archeologického ústavu AV ČR