Šlo nejen o děti, ale takéo jejich rodiče. Místní TJ Sokol pro ně jako každý rok připravil Strašidelnou stezku.
Ta letošní, stejně jako loňská, vyžadovala bytelnou obuv, nejlépe gumáky, protože v okamžik odstartování první dvojice v šest večer začal náves skrápět déšť. Členům Sokola, přestrojeným za různé masky, to příliš nevadilo, tím méně dětem, které se na půlhodinové putování při svitu baterek dokonce těšily. I když zvláště ty malé jen do chvíle, než na cestěu trati narazily na jeptišku, sedící na bobku. Jestli tohle je strašení, napadlo možná některé, ale jen do chvíle, kdy z křoví vyskočila druhá jeptiška! Její ječení se v tu chvíli smíchalo s ječením dětí, takže na rozdíl od prvního stanoviště, kde číhala laskavá ježibaba, už začalo jít do tuhého.
Pod klenutím kamenného mostu tratě ale objevily děti krásnou a trochu smutnou princeznu, celou v bílém, přizdobenou současnou technikou – blikajícími žárovičkami. Za úkol měly najít jí ztracenou svíčku, což se většině podařilo. Jen o pár desítek metrů dál se ale ozývalo jakési chrochtání – snad divokých vepřů? Pozornost poutníků – a nejen dětí – se soustředila na osvětlené plastové vědro, od něhož zvuk přicházel. Než jej ale stačili identifikovat, vyskočila z druhé strany cesty další hrůzostrašná maska. Následovala opět hodná čarodějnice, stejně tak hodná čertice a to už se blížila budova obecního úřadu, kde byl cíl. Než tam všichni došli, objevili ještě pár strašidel více či méně maskovaných. Pak už zbývaly schody osvětlené vydlabanými dýněmi a společenský sál s tradičním občerstvením – koláčky, zákusky, čajem či limonádou a pro dospělý doprovod i pivem nebo vínem. Děti si vymalovaly obrázky různých ježibab, zadováděly si v tělocvičně a obecně vládla pohoda ze sice lehce propršeného, ale pěkného večera.
„Nejvíce se mi líbila asi princezna. Ta byla krásná,“ řekla Veronika Siková.
Stezku absolvovala dvacítka dětí, stejný počet byli dospělých. Kromě místních byli také z Libkova, Podzámčí u Kdyně anebo z Chodské Lhoty.
Zdeněk Huspek
