Nápisy i hlášení v MHD jsou na prvním místě vždy v katalánštině, což je jazyk, který byl v minulém století v období frankistického režimu téměř zakázán. Nyní se jím mluví nejen v Katalánsku, ale i na Baleárských ostrovech a ve Valencii. Ve škole, kde jsem studovala, se ale mluvilo výhradně španělštinou (neboli kastilštinou). Výuka probíhala od 9 do 15h a zahrnovala nejen studium jazykových kompetencí, gramatiky a slovíček, ale poskytovala i množství nových informací. V kurzu byli totiž ještě Brazilci, Japonci, Francouzi a Angličani, díky kterým jsem se dozvěděla zajímavé postřehy o životě v jejich zemích. Nejefektivnější byly soukromé hodiny, při kterých jsem byla nucená mluvit sama a nemohla se spolehnout na nikoho dalšího. To samé pokračovalo následně i v hostitelské rodině, kde jsem byla ubytovaná a ve které jsme si povídali celé večery.

Díky pobytu jsem měla možnost ochutnat i tamní speciality jako třeba am mongetes (kalamáry s fazolemi), escalivada (opečený lilek, paprika a cibule) nebo patatas bravas (pikantní brambory s různými druhy omáček). Dezert zvaný crema catalana (vaječný krém s karamelovou krustou) připomíná hodně francouzský crème brûlée. Místní lidé by si nikdy neobložili chléb (který spíše připomíná bagetu) šunkou a sýrem, aniž by si ho předtím nepotřeli rajčetem, a nepřidali trochu soli a olivového oleje.

Po škole jsem měla možnost prozkoumat město, které je navštěvováno i díky představiteli modernistické secese, Antoni Gaudí. Sagrada Família, jejíž stavba probíhá již od r.1884, nebo Casa Milá a Casa Batlló jsou opravdové skvosty. O víkendu jsem vyrazila vlakem mimo město a navštívila více než 1000 let starý benediktinský klášter Montserrat. Další den jsem s průvodcem absolvovala výlet do středověkých městeček Besalú, Rupit a Tavertet. Získané informace z navštívených míst se chystám použít ve svých hodinách dějepisu.

Barcelona má ale i své stinné stránky. Kvete tu bezdomovectví, pouliční nepovolený prodej a je zde vysoká koncentrace kapsářů a drobných zlodějíčků, daná hlavně velkým počtem imigrantů, kteří nemají práci a živí se krádežemi.

Celé 2 týdny jsem intenzivně procvičovala španělštinu v různých situacích a uvědomovala si, jak je tenhle pobyt pro naučení se cizího jazyka důležitý. I když si doma čtu knížky ve španělštině a každý čtvrtek navštěvuji kurz na jazykové škole, nedá se to s touhle zkušeností srovnat. V příštím školním roce bych ráda využila získané znalosti ve výuce španělštiny v kroužku pro zájemce na gymnáziu.

Za příspěvek děkujeme Petře Šlajsové.