Zkusme teď alespoň v duchu s básníkem putovat. Putujme s ním krok za krokem krajinou od rodných Bělčic přes Březnici na Blatensko a Lnářsko, zastavme se na Horažďovicku, Sušicku či Klatovsku.Všude najdeme zdroje inspirace nejen pro prázdninové toulky, ale když se do této nevšední knihy pozorně začteme, začneme shledávat, z čeho pramení onen neopakovatelný pocit domova, zjistíme, kde básník hledá motivy, které se i nám ukládají do paměti a po prochození krajin Země zamyšlené se nám stávají jedinečnou vzpomínkou.

Ve druhém svazku této „poutnické“ knihy projdeme krajinou Mikoláše Alše přes Písek a Vodňany do Českých Budějovic a odtud až do nejjižnějších Čech. Pak přes Třeboň a Jindřichův Hradec k Počátkám a k Pelhřimovu, od Milevska k Bechyni na soběslavská blata.

Ve třetím dílu své putování začíná na Chodsku a odtud pokračuje přes Všeruby, putuje na Železnou Rudu. Následuje Povydří, prameny Vltavy a Kašperské Hory. Odtud jde do Stach a ke Kvildám, kolem Boubína přes Volary až na Českokrumlovsko. Než-li zavřeme jeho „poutnickou knihu“, dovolím si ocitovat úryvek, jímž L. Stehlík svůj místopis domova a srdce zakončil: “Na mnoha cestách i necestách, poutníče našeho času, jsi zanechal své stopy a ukládal do smyslů linie, barvy, hlasy a vůně milovaných krajin, přečasto se zamýšleje nad smyslem lidského konání i nad mlčením všech mrtvých, šťasten na tomto svém putování vlastí, stále zamilovanější do jejích objevených krás, čekaje usmířen, až tě jednou, unaveného celou životní poutí, přijme navždycky“.

To se stalo 11. září 1987, kdy se básníkova životní pouť naplnila. Nicméně ti, kterým Ladislav Stehlík prošel jejich životem buď jako učitel, spisovatel nebo básník, na něj budou s úctou a láskou vzpomínat.

Ivan Nikl