Vyšla loni v létě a zachycuje na devadesát pověrečných vyprávění ze střední Šumavy. Autorku jsem znal již z její předchozí knihy Světýlka na Křemelné, která vyšla v roce 1990 s nevšedními ilustracemi Miroslava Houště.

Již tehdy mne přesvědčila o tom, že pověsti má výborně zmapované (v letech 1978 - 1981 prováděla jejich sběr) a díky pamětníkům a zejména svojí píli, dala tehdy dohromady útlou brožuru pověstí rozdělených do několika kapitol (Pověrečné bytosti, Specifická šumavská pověrečná vyprávění ad.).

Přesto mi její nová kniha pověstí doslova vyrazila dech. Jak citlivými až snovými ilustracemi Marie Lacigové, tak autorčiným obdivuhodným rozsahem znalostí šumavského místopisu. Můžeme si zde číst nejen o Kašperských Horách, ale také o Žlíbku, Popelné, Srní, Nicově, Prášilech, Řetenicích, ale také o Vydře, Otavě či Křemelné, ale i o Jelenově, Svoších či Paštích.

Sama autorka napsala v předmluvě o tom, jak se k této zajímavé práci dostala toto: "Hlubší zájem o šumavská pověrečná vyprávění ve mně vzbudila kniha A. Rausche Příběhy ze staré Šumavy. Začala jsem pátrat po dalších příbězích a snažila se zjistit, kde mají svůj původ a přitom jsem zjistila, že v archivu Muzea Šumavy v Kašperských Horách existuje celý rukopis pověrečných vyprávění, která sebral a zapsal Hans Kollibabe, kdysi profesor na kašperskohorské reálce. S pomocí překladatelů jsem je třídila a upravovala s tím, že názvy pověrečných vyprávění jsem ponechala v původním znění."

Díky pomoci žijících pamětníků, které uvádí v závěru knihy, se jí podařilo ověřit, že některé pověrečné bytosti měly v oblasti střední Šumavy své pevné místo. Domnívám se, že tato vyprávění jsou záležitostí ryze šumavskou, a proto je dobře, že děti se k některým z nich vrací i tímto výtvarným způsobem.

Ivan Nikl