Antyky, žvantyky, paní mámo krásná

dejte nám kousek másla, aby se našim koníkům hubička pěkně pásla.

Dejte nám vejce, pro našeho strejce

dejte nám koláče, aby sme se u vás nedali do pláče

Je to pravda pane králi, nebo ne?

A pan král, jenž má na hlavně zvláštní čapku a v ruce opentlenou jedličku, odpovídá:

Mohutný „ocas“, nebo také „ocásek“ i mnohde, kde nic nedostali volali „lakomci“, které se ozývalo do cinkání rolniček (zvonků), které měli mládenci omotány kolem hrudi.

Jak dokládají dobové fotografie, které do mého archivu věnoval pan Jaroslav Nunvář, slavnost to byla velkolepá. Kluci měli zábavu, ale také výdělek, což mohu potvrdit i z vlastní zkušennosti. Byl jsem jedním z poslední party, která káru tahala v roce 1974. Oslovil jsem rovněž „Pány kluky“ z fotografie č. 1. Je jim přes 70 let a každý mi řekl, že na fotografii je někdo jiný. Tudíž ani sami aktéři se již nepoznali. Nebudu proto jejich jména prozrazovat, ač jsem je po dlouhých konzultacích zjistil. Druhá fotografie je ještě nejméně o deset , dvacet let starší. V pozadí hostinec U CHODA pana Otto Strnada.

Datum Letnic

Výpočet data slavení Svatodušních svátků je závislý na výpočtu data Velikonoc, který se však liší v západní a východní církvi. Letnice (Neděle Svatodušní) připadají na padesátý den po slavnosti Z mrtvých stání Páně (Boží hod Velikonoční).

Letnice, seslání Ducha svatého, Boží hod svatodušní či svatodušní svátky,označuje křesťanský svátek slavený 50 dnů po Velikonocích a 10 dnů po Na nebe vstoupení Páně

Historické slavení letnic

Ve starověku slavila tento svátek církev již poměrně brzy; první zmínky se objevují však až ve 3. století. Protože v křesťanském chápání letnicemi vrcholí padesáti denní oslava Velikonoc, byly (a nadále jsou) letnice považovány za jednu z nejvýznamnějších křesťanských slavností vůbec. Ve 4. století se začala v předvečer této slavnosti slavit vigilie a po ní se slavil oktáv. Seslání Ducha svatého. Liturgická barva letnic byla vždy červená – tento zvyk zřejmě pochází ze slavnostního římského oděvu, který byl barven purpurem. Červená barva při křesťanských bohoslužbách vychází z barvy ohnivých jazyků při seslání Ducha svatého na apoštoly.

V českých zemích se letnice slavily od příchodu křesťanství, avšak ještě dlouho poté v lidové zbožnosti přetrvávají pohanské obyčeje, byť naroubované na nové náboženství, jak dokládá i kronikář Kosmas.

Další neděli po Svatodušní následuje slavnost Nejsvětější Trojice, která je do dnes známa především na Slovácku, jako JÍZDA KRÁLŮ.

Lidová přísloví k tomuto svátku

O svatém Duše

choď ještě v kožiše.

Na Svatého Ducha nesvlékej kožicha

Po svatém Duchu nezbavuj se kožichu.

Déšť o letnicích

– slunce na Boží tělo.

Na Svatého ducha bláto

– bude laciné mláto.

Prší-li na Svatého Ducha,

jsou klepána žita.

Prší-li o svatém Duše,

bývá po něm málo suše.

Na Svatý Duch do vody buch!

Svatý Duch přinese plný pytel much.

Milan Zajíc