V Hrubínově Romanci pro křídlovku (1962) je obsažen jednoduchý a dobře známý příběh mladé lásky. Když začíná, je hrdinovi devatenáct a poprvé se „strašně“ zamiloval. Tou láskou je sotva šestnáctiletá Terina. Přijela o pouti s kolotočem do Netvořic, je krásná a slibující.

V tomto příběhu první lásky, která se potom ještě několikrát roznítí, aby nakonec neblaze skončila nedorozuměním a rozchodem, vystupuje sveřepý Viktor od střelnice, ještě další žena, jež nejenom smyslně láká hlavního hrdinu, a dědeček, což znamená smrt. A ovšem básník, který nám celý příběh vypráví.

František Hrubín, byl především lyrikem vzrušených smyslů a když psal své počáteční verše, snažil se v jejich metaforách uchovat neobyčejnost prožitých chvil a tím prodlužovat jejich trvání. Darované okamžiky (mezi ně se počítala krásná lítost za doznívajícími kroky) ukládal do veršů a nechával je vyznít ve slovech, aby se jednou k nim mohl vrátit jako třeba ve filmu Otakara Vávry.

Film nemá chybu

Základem je tedy celkem banální příběh z léta, který je umocněn řekou Sázavou, cítíme v něm píseň, jež je doprovázena vtíravými tóny křídlovky. Sama báseň je z roku 1961 a má poměrně složitou formu tří dějových rovin. Tu naštěstí Vávrův film nemá, neboť je vyprávěn jednoduše, formou jedné vzpomínky. V kontrastu s mladým chlapcem, kterého ve filmu skvěle zahrál Jaromír Hanzlík, je tu postava umírajícího dědečka (toho výborně hraje polský herec Strachocki). Česky ho namluvil Bohuš Záhorský. A konečně postavu Terky opravdově ztvárnila posluchačka druhého ročníku herecké školy Zuzana Cigánová. Vznikl tak jedinečný film, který patří k tomu nejlepšímu, co kdy Otakar Vávra natočil.

Sám režisér o tom řekl: „Viděl jsem tenhle film po pětadvaceti letech v televizi a mám pocit, že tam skutečně není chyba. Všechny složky jsou přesné i tempo a rytmus. Jsem přesvědčen, že to je můj nejlepší film.“ Já osobně se slovy pana režiséra souhlasím a přeji vám nevšední filmový zážitek či návrat k Hrubínově jedinečné knize.

Ivan Nikl