Domažlice - V roce 2000 jsme zakoupili v Domažlicích nemovitost č.p. 84 v Poděbradově ulici. Nedílnou součástí byl také přístavek veřejných WC vybudovaných ještě bývalým vlastníkem.
Ihned po přepsání ojektu na katastrálním úřadu jsem osobně navštívil pana starostu, t.č. Jana Látku, a nabídl městu toalety k pronájmu. Důležitá byla i strategická poloha toalet. Bohužel bez jakékoli odezvy či jednání nebyla moje nabídka přijata.
Nevadí, zrekolaudoval jsem prostory toalet na rychlé občerstvení a začal je pronajímat (2000-2019).
Před měsícem, tedy v prosinci 2019 jsem znovu, tentokrát písemnou formou oslovil Město Domažlice, ohledně pronájmu bývalých veřejných toalet.Dobu trvání nájmu jsem navrhoval minimálně na 10 let.
Nebyl bych samozřejmě proti, dobu trvání nájmu ještě prodloužit na zhruba 15 let. Případná investice města by se odečetla od běžného měsíčního nájemného.
Město písemně reagovalo absurdní možností – odkoupením celé nemovitosti nebo vybudováním veřejných WC na mé náklady.
Na žádné jednání rady ani zastupitelstva jsem k projednání tak závažné změny nabídky nebyl pozván a věc byla tedy již podruhé Městem Domažlice smetena ze stolu.
Proč jsem se znovu odhodlal městu nebytové prostory nabídnout? Jelikož máme na této adrese firmu, jsme denně konfrontováni se situací, při níž v lepším případě lidé bezradně vyhledávají hygienické zařízení nebo v horším případě potřebu (myslím malou, ale v horším případě i velkou) vykonávají přímo na autobusovém nádraží u všech rohů zástavby a před zraky dětí, kteří využívají autobusovou dopravu.
Situace je stále horší a horší. V celém městě v současné době nenajdete veřejné sociální zařízení. A možnost otevření jediných veřejných toalet u nového informačního centra je, promiňte mi, docela úsměvná.
Závěrem bych chtěl vyjádřit lítost jako občan tak krásného a bohatého města, které tuto situaci řeší tímto způsobem.
Autor: Rudolf Hálek
