Vezmeme-li v úvahu, že nás podle řeči s typickými slovy tuten, nastevřít, boreť, elent, vošajslich atd. poznají všude, že jsme ze z Plzně, je vydání Plzeňsko-českého slovníku činem přímo záslužným. Slova i výrazy jsou v něm řazeny abecedně (od aznpoňáka až po žunkat) a většinou jsou připojeny i příklady jejich užití v běžné mluvě. „Naše bába furt šplechtí tak, že jí neni vůbec rozumět.“ nebo „Ještě přiheftuju na zeď tenhlencten foch a můžem zajít na jedno.“ Ve slovníku najdete i vysvětlení více než půldruhé stovky specifických místních názvů jako je Papírna, Kaple, Hamburk, Branka, Bohemka, Belánka, které Plzeňané běžně užívají.
Čtenáři brzy pochopí, že v této nevšední knize přes určitou vědeckou systematičnost zůstal kousek recese a zdravého plzeňského patriotismu. Věřím tedy, že uvedená kniha udělá radost nejen pravověrným Plzeňanům, ale všem, kteří mají rádi Plzeň i plzeňské, chodí na sportovní akce či navštěvují zdejší kulturní pořady. A zbude-li jim čas, tak ať si přečtou tuhlenctu zajímavou knížku.
O tom, že Merth básník byl není pochyb. Je ale na nás, abychom jeho nelehkou poezii četli a snažili se jí porozumět.
Ivan Nikl
