Do historie železnice se pouštět nebudu, to nechám odborníkům z řad "Modré armády" a historikům. Pouze pro pořádek hovořím o trati Domažlice- Klatovy - Horažďovice předměstí (dříve Babiny), která slouží cestujícím a nákladní dopravě od roku 1888.

Dne 14. ledna 1951 poprvé ve stanici Chodská Lhota zastavil vlak. Této události předcházelo ověnčení lokomotivy ve stanici Dobříkov na Šumavě, ale také mnoho těžké práce s navážením "vantu" a vyrovnání a zpevnění prostoru, na němž zastávka byla zřízena.

Tehdy se vydal dav nadšenců pěšky do Dobříkova , aby společně s ověnčenou lokomotivou ujel jednu zastávku a zúčastnil se slavnostního otevření lhotecké zastávky, kterou společně budovaly občané Chodské Lhoty, Hluboké a Vítovek (Nová Hluboká). Po slavnostních projevech činitelů dráhy a obcí, zahrála kapela , mimo jiné , také píseň , kterou jsem našel zapsanou v kronice, kronikářem Antonínem Stahlem. Poté se průvod vydal do sálu hostince U Choda ( U Strnadů) v Chodské Lhotě, kde tato píseň, zazněla ještě několikrát. Proto jsem také reagoval na odstranění závor v roce 2009. Toto magické datum 9. září 2009 jsem napsal "báseň " Sbohem závory. Ta se chytla zejména u zaměstnanců železnice. Nyní, když byly závory opět zřízeny, nezbylo než je opět přivítat. A aby bylo dostáno tradici kompletně, napsal k této písni lhotecký muzikant Míla Šobr také noty. Snad si jí někdy také u zastávky zazpíváme. Dne 28. dubna 2022 byly závory namontovány zpět a za další měsíc po instalaci všech potřebných zabezpečovacích zařízení uvedeny do provozu.

Součástí zastávky Chodská Lhota byl i strážní domek č. 15 a čekárna, která byla postavena z cihel z továrního komínu ve Kdyni a uvedena do provozu v roce 1953. Co vše předcházelo těmto stavbám, je podrobně zapsáno v kronice obce. Třeba tam skončí i tato vzpomínka…

A abych nepsal pouze o zastávce, sluší se vzpomenout také na lidi, kteří se stali součástí této stanice.

Nezapomenutelnými legendami strážního domku č. 15 byli manželé Václavovicovi, kteří vždy ochotně a s úsměvem , krom jízdenky, podali také vlídné slovo a popřáli šťastnou cestu. Zapomenout nejde ani na ostatní, za které vzpomenu paní Šlajerovou, která často doprovázena manželem, sloužila na lhotecké zastávce dlouhá léta a strážní domek se stal jejím druhým domovem.

Závory, jako prvek ochrany a bezpečnosti bude určitě kladně hodnocen u všech, kteří touto cestou denně projíždějí.

Za příspěvek děkujeme Milanu Zajícovi.