Tak už se zase blíží Vánoce. Prosincové dny mi připomínají trpaslíky, protože ve srovnání s dny ostatních měsíců jsou opravdu nejkratší. Obklopují je noci, které jsou naopak nejdelší v roce. Na svátek sv. Kateřiny (25. 11.) totiž kdysi končil čas radovánek a tanečních zábav a nastávalo období adventu.

Před jeho započetím se konaly tzv. „kateřinské“ zábavy spojené s bujarým veselím. Po svátku sv. Ondřeje (30. 11.) pomalu ustávalo vrčení kolovrátků, přehlížela se upředená příze a chystala se odměna nejlepší přadleny. Odměnou jí byl zvláštní koláč, kterému se říkalo vrkoč. Jeho popis nám mj. zachovala Božena Němcová v povídce Dlouhá noc:

„Vrkoč vyhlíží jako homole cukru. Na kulatém, barevným papírem obloženém prkénku leží z dobrého těsta upečený věnec, v tom jsou zastrčeny hůlky asi na čtvrt lokte dlouhé, na nichž je zase menší věnec nastrčen, tak jich je třeba pět nebo šest, vždy menší a menší. Na hůlkách jsou pak navlečeny švestky, rozinky, a jiné mlsky. Na vršku je rozmarýna a strakaté fábory.“

Pokusíme-li se i my o rekonstrukci podobných výrobků a předmětů, vzniknou nám pod rukama dílka, která k nám budou promlouvat svojí vyvážeností a jednoduchou krásou.

Ivan Nikl