Obnaženy vystrčí k obloze své ulámané větve, jejichž listím by se zanedlouho zazelenal strom ve slunci. Jen ten už nikdy nepromluví, který byl vyvrácen mrazivým větrem i s kořeny.

A bude mlčet i ten, který se postavil proti větru, rozrážel kmenem svým nápor za náporem a nebál se bolesti polámaných haluzí a obnažené dřeni. A zedrán a polámán zas s jarem nalije své pupeny, aby v létě mohly dozrát v semena příštích generací.

I strom chce žít! Proto má dost síly postavit se proti náporu ničivého větru. Jaké síly je k tomu potřeba! Jaké odvahy vydržet a životaschopnosti zacelit kruté rány polámaných údů a zdravě napojit mízou, věčnou krví země.

Každý strom je něčím pozoruhodný a má své osobité kouzlo. To můžeme objevit právě teď zjara, kdy nám stromy obnaží svoji strukturu, bohatost, složitost a jemnost svých větví. Ve svých proměnách ročními dobami prochází stromy z holé zimní strnulosti do období rašení, zeleně a rozkvětu, pak do doby podzimní plodnosti, a přece stále zůstávají sami sebou.

Ivan Nikl