Město a hrad Nový Ronšperk patřily Švamberkům v letech 1543 až 1620. O kryptě se vědělo dávno, o čemž se můžeme dočíst v publikaci Zdeňka Procházky Historické náhrobníky okresu Domažlice vydané v roce 1990. Na straně 55 stojí: „Zde leží v Pánu vysoce urozený pán Jan Jiří ze Švamberka, pán na Orlíku, Ronšperku a Zvíkově. Dědic rožmberských panství Třeboně, Nových Hradů, Rožmberka a Libějovic… Narozen 30. ledna 1548, zemřel ve stáří 69 let roku 1617.“ Tak zní překlad německého nápisu ve zmíněné knížce.

Zlatá lebka bez čelisti

V současnosti k prozkoumání krypty napomohly nejmodernější metody. Petr Vok z Rožmberka a Jan Jiří ze Švamberka patřili k velmi významné šlechtě v době, kdy Země Koruny české byly tzv. královstvím dvojího lidu.

Byli zřejmě i přátelé a jako správní uživatelé období renezance stále hledali i vlastní smysl života. Proto byli jedněmi z 12 členů nově založeného Rožmberského řádu lebky. Jeho symbolem prý byla zlatá lebka bez spodní čelisti, která údajně vážila 27 kg. Jejich hesla byla (přeloženo z latiny) Pamatuj na smrt a Rozjímej o věčnosti.

Panství zdědili Švamberkové

Petr Vok zemřel v roce 1611, a to jako poslední legální potomek Rožmberků. Jeho panství zdědili právě Švamberkové, a to syn Jana Jiřího a jeden z organizátorů stavovského povstání Petr II. Ten se ale nedožil bitvy na Bílé hoře – zemřel v květnu 1620. Zůstala po něm vdova Anna Maxmiliána z Oppensdorffu a osm dětí. Ani ona však majetek neuhájila. Po bitvě na Bíle hoře přišla jak o panství rožmberské, tak ronšperské. Po dlouhé cestě v exilu po různých protestantských známých a příbuzných skončila v rodném Slezsku. Děti jí zemřely, zbyla jediná dcera. A dokonce se i podruhé provdala za Karla ze Žerotína.

Švamberkové se do města Ronšperk (původně vsi a pak městyse Poběžovice) nikdy nevrátili. Zůstala po nich labuť v městském erbu, která spolu s beranem připomíná dvě ze slavných období poběžovické minulosti. A také náhrobky a krypta v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Ty nepřímo dokumentují i celou minulost, nejen Švamberků. A také: Memento mori (pamatuj na smrt). Ale i lidovou moudrost: Všeho do času…

Marie Špačková