MUDr. Antonín Steidl se narodil 31. března 1832 v Domažlicích na Dolejším předměstí v rodině tkaničkářského tovaryše. Základní školu navštěvoval v Domažlicích, gymnázium v Praze. Tam se zapletl do tajného revolucionářského spolku „ Bratři rudého praporu“. Členové byli zatčeni a vojenský soud (v Praze byl vyhlášen stav obležení 1850-1855) odsoudil Ant. Steidla k trestu smrti (1853), ten mu byl změněn na 20 let těžkého žaláře a v pevnostech Munkači a Olomouci si odseděl téměř 4 roky. V roce 1857 byl s ostatními amnestován a v Chebu si mohl dokončit maturitu. Medicínu vystudoval na vídeňské univerzitě (1864). Stal se doktorem lékařství a soukromým asistentem vídeňského profesora Oppolzera. Byl jeho oblíbencem a odjeli spolu k nemocnému ruskému careviči, velkoknížeti Nikolaji Alexandroviči. V prosinci téhož roku se stal již osobním lékařem velkoknížete Petra Jiřího Oldenburského v Petrohradě. V Rusku byl za své věrné a účinné služby vyznamenán mnoha hodnostmi, tituly i několika rytířskými a komanderskými řády. Na oldenburském dvoře měl plné zajištění a honoráře více než královské. S princem procestoval mnoho zemí Evropy. V květnu 1871 se oženil se slečnou Konstancii Maisnerovou, dcerou továrníka a majitele velkostatku, která v rodině Oldeburských prožívala velké vážnosti.

Jeho mysl se však stále obracela k domovu, ke svým Domažlicím, ke svým starým rodičům. Domu se vrací r. 1872 po šesti letech s mladou chotí, opustiv skvělou karieru, která ho v Rusku čekala. Koupil u Domažlic velkostatek Baldov, přestavěl ho do podoby typického rustikálního zámečku jaké vídal na cestách po Rusku a začal na něm hospodařit. Oba manželé jsou v centru domažlického společenského života, vychovávají děti a starají se o Steidlovy staré rodiče. Hostí známé osobnosti – oldenburskou princeznu Olgu, básníka Jana Nerudu, skladatele Kovařovice a mnoho dalších. Patří mu zásluha na zřízení cukrovaru v Domažlicích, na postavení dráhy Domažlice – Jihlava, lokální dráhy Domažlice – Tachov, zřízení gymnázia… Plných 30 let byl starostou domažlického okresu, členem obecního zastupitelstva, městské rady, zemským poslancem. Byl předním členem Staročeské strany národní a ve volbách v roce 1891 byl přímým odpůrcem mladočecha prof. Masaryka. Pro jeho ušlechtilou povahu, rozsáhlé vzdělání, poctivý charakter byl vážen v celém českém politickém světě.

Ve stáří prodal Baldov a odstěhoval se do Prahy. Osmdesátka jej zastihla v plné síle. Při železničním neštěstí cestou rychlíkem do Vídně utrpěl vážná zranění, kterým po krátkém churavění podlehl. Zemřel 26. srpna 1913. Pohřben je v rodinné hrobce staré části domažlického hřbitova.

Karel Frait