Naposled jsem byl na kole 8. listopadu, kdy jsem nafotil poslední podzimní sérii z okruhu Kdyně – Podzámčí – Koráb – Modlín a to už jsem pozoroval podivné chování baterky, která měla už pár jízd předtím slabší výkon. Projevovalo se to tím, že pro menší kopeček jsem musel volit nejvyšší, devátý stupeň přípomoci, výkon nicméně odpovídal stupni přibližně pátému. Z baterky sice ubývalo méně procent, ale výkon mizerný, takže nezbývalo než jí dát do servisu. Můj servisák jí poslal do odborné firmy ve Stříbře, tam přeměřili a resetovali, protokoly o měření dodali. Celý to stálo 800 stovek.

Mezitím koncem listopadu spadlo trochu sněhu a počátkem prosince trochu víc, ba dokonce trochu hodně. A taky hodně mrazu, takže na kole se stejně jet nedalo.

Až ve středu 13. prosince se konečně udělalo kloudnější počasí, kdy po sněhu už zase ani památky (no dobře, na šumavských kopcích ještě ano), teploměr na +8 °C a suchá silnice, a tak jsem vyrazil na Dolanský okruh nejvíc zvědavý, jak baterka bude fungovat. A byl jsem mile překvapený, protože jednak od jejího nabití v opravně, což bylo 30. 11., ukazovala pořád 100 %, když jindy ubylo jedno až tři procenta i při nečinnosti. Okruh je poměrně rovinatý, přípomoc většinou na první stupeň a zaznamenal jsem: po 20 km úbytek 6 %, po 30 12 %, na konci po 44 km úbytek 32%, ale to už jsem do téměř tříkilometrového krpálu ze Slavíkovic (převýšení 158 m) jel na plný výkon, takže spokojenost.

Tolik baterková story, jinak prosincová cesta pohodová, vyfotil jsem pár venkovních vánočních stromků ve vesnicích a v poklidu do vrátil domů. Uvidíme, jestli nějaký ten kilometr letos ještě bude.