Původně gotický kostel byl vybudován zřejmě už v první polovině 14. století. O čtyři století později prošel výraznější barokní přestavbou, při které byla kostelní loď byla prodloužena, do jejího průčelí byl zasazen starý gotický portál, došlo k úpravě okenních otvorů, byla vystavěna dřevěná kruchta zdobená obrazy světců.

Významnějšího zásahu se pak kostel sv. Víta dočkal v 90. letech minulého století, kdy došlo k opravě krovu a výměně střešní krytiny, rovněž byla kompletně obnovena fasáda.

V posledních letech zde probíhaly především opravy vnitřního prostoru svatyně. Došlo k instalaci elektrických rozvodů v celé budově, zdi získaly nové omítky, celý interiér byl čistě vybílen. Zatím posledním „vylepšením“ mířkovského kostela je instalace a zprovoznění původního lustru na konci letošního dubna. Zásluhou horšovskotýnského kastelána Jana Rosendorfského byl před lety odvezen z opravovaného kostela, vyčištěn, zrenovován a znovu umístěn tam, kam vždy patřil.

Ostatně o tom, jak nyní interiér vypadá, se budete moci přesvědčit sami už tuto sobotu a neděli. V sobotu od 19 hodin se zde v rámci poutě uskuteční slavnostní mše a v neděli odpoledne bude kostel otevřený pro širokou veřejnost.

Vraťme se však ještě k názvu kostela, který je zasvěcený sv. Vítu. Mimochodem jméno nalezneme v kalendáři 15. června. Svatý Vít neodmyslitelně patří do panteonu českých patronů, je uctíván jako patron herců, komediantů, tanečníků, ale také rybářů a houbařů; je považován za ochránce před bleskem či očními chorobami.

Jeho kult se do Čech dostává v 10. století za vlády knížete Václava, jenž jako dar získal jeho ramenní kost od německého krále Jindřicha I. Ptáčníka a nechal vybudovat v Praze na svou dobu nevídaný kostel, který se stal předchůdcem dnešní svatovítské katedrály. A právě zasvěcení kostelů svatému Vítovi svědčí mimo jiné o starobylosti dané svatyně.

Věra Táborská
kronikářka obce