Parádnice podzimu dovede být po ránu pěkně nepříjemná. Všude kolem vás je syrovo a sychravo. Mlha se rozlila všude, jakoby chtěla polknout nebo zadusit. Řidičům dokáže místy pěkně zkomplikovat život. Padne-li na vás v lese mezi stromy, zamotá vám nohy. Když se dopoledne převaluje nad městem a neví, jestli se má vzdát slunci, je klasicky šedivá. Přes den tahle čarodějka rudofialového listí hrušní a zaklínačka zlatých žil javorů spí. V noci je naopak šedivě bílá, chundelatá jako kožíšek. Opadne-li, sklopí na větvích kaštanů i pár posledních řapíků a zastydí se jako slečna. Možná právem za všechno to, co během noci natropila.

My se před ní choulíme do bund a žehráme na praotce Čecha, že nešel ještě kousek cesty k jihu. Ale kdo ví. Možná, že byla tenkrát také mlha, on zabloudil a dál se mu už nechtělo. Nicméně k podzimu mlha patří stejně tak jako sníh k Vánocům a zimě.

Ivan Nikl