Musím napsat, že zhruba sto stránek textu se mi četlo lehce, protože kniha je psána čtivě, místy s osobitým humorem, a kdo autora osobně zná, ví dobře, že to je přesně on. Např. kapitola Auta, kde se snaží získat řidičák.

Kniha je rozčleněna do pětadvaceti kapitol a máme díky ní možnost poznat výtvarníkův život od útlého mládí (Starec, Mí nejbližší) přes čas vojny až do současnosti. Jádro knihy tvoří zákonitě autorova výtvarná tvorba od prvních výstav (Hodonín), jeho výtvarné pokusy (Moje malování), vernisáže, výstavy ve Kdyni, Praze i v Bavorsku, o nichž napsali výtvarní kritici. Z nich jsem vybral ukázku z textu Marcela Fišera, která asi nejlépe vystihuje Sikovu tvorbu.

Jana Hrušková, věnující se malbě i kresbě, vystaví svou malířskou tvorbu.
Galerie bratří Špillarů si dovoluje pozvat na Domažlický salón

„Tematicky převažují portréty a výseky přírody domácí i exotické. Druhé téma je samo o sobě spojnicí s jeho předchozí tvorbou. I na těchto obrazech se struktury někde objeví, tu v pozadí některých obrazů, tu v detailu trávníku nebo třeba v ornamentech lidových krojů… A třeba jednoduchý vzor na modré chodské zástěře jako bychom už někde viděli na jeho dřívějších obrazech. Mimoděk nám prozrazuje, kde mohou být hluboké kořeny Sikova umění…“

Myslím si upřímně, že tahle vzpomínková kniha se autorovi opravdu povedla jak po stránce obsahové, tak po stránce výtvarné a grafické. Své si v ní najdou nejen příznivci výtvarného umění, ale i lidé, kteří ze Kdyňska a Domažlicka pochází, protože v ní objeví pro sebe kus regionální historie a míst blízkých jejich srdci. Proto ji vřele doporučuji i vám.