Nastávala poté, co se za bdělé rodičovské asistence podařilo smýt z prstů poslední šmouhy od lepkavé pryskyřice a batoh se zas na rok vrátil do komory. Vůně prázdnin utekla dveřmi právě v okamžiku, kdy se z kapes kalhot vysypalo na zem trochu zaschlého jehličí. Proklouzla ven jako lehký vítr komínem, jako mrštná rybka dlaní. Co zbylo?
Nevšední zážitky z výprav do lesa, na skály, k řece, vzpomínka na bohaté houbařské úlovky a moře zralých borůvek. Možná by se ještě někde našla ta sepraná košile a na ní mapa z modrých fleků. A ještě kdesi hlouběji ve mně pocit té chvíle, kdy jsem měl nekonečně dnů volna před sebou.
Vždycky to bude ta stejná chvilka. To až budeš v kalendáři otáčet poslední srpnový list a v tom suchém zvuku papíru uslyšíš zdálky křídla uplynulých prázdnin. Patří už jiným, a tak ti teď už jen letmo mávnou na pozdrav.
Ivan Nikl
