Tato slova literárního historika Jiřího Brabce jsem si vybavil při četbě knihy Karla Trinkewitze Jak jsem potkal básníky. Protože zanedlouho vzpomeneme jeho nedožitých devadesátin, připomenu je alespoň touhle drobnou, ale na četbu hutnou a inspirativní knihou. Jsou v ní zachycena setkání z četby oblíbených básníků, ale i osobní setkání autora s nimi.
Najdeme zde osudová setkání s Otou Pavlem či Bohumilem Hrabalem, ale třeba s Miroslavem Holubem („Už ho nepotkám, abych mu mohl odpustit“, říká autor), Jiřím Kolářem, který autora inspiroval k tvorbě koláží, Ladislavem Novákem, jenž se zasloužil o českou vizuální poezii, Janem Vladislavem, který Trinkewitze přivedl k haiku i celou řadou dalších inspirujících umělců, za všechny uvedu alespoň Josefa.Hiršala, Evžena Brikciuse či Karla Šiktance.
Vedle toho je zde více než třicet autorových zdařilých koláží, jimiž se Trinkiewitz celoživotně zabýval. Vladimír Gardavský, autor závěrečného medailónu, uvedl jednu z jeho dosud netištěných statí Život je jako koláž, z níž jsem vybral následující ukázku:
„Zabýval jsem se problematikou koláže celý život a našel jsem možnost pochopit zdroje své tvorby a její podoby. Jako dítě jsem poprvé zažil geometrii op- artu a warholovské opakování fotografií. Coby gymnazista jsem si oblíbil kombinace, variace a permutace pro své experimenty. To už jsem kreslil obrazy jako Dalí a psal technikou psychického automatismu. Prostřednictvím TAO a ZENU jsem objevil kaligrafii. Jako další je pro mne charakteristická estetika velkých čísel, kterou jsem objevil jako divák spartakiád. Silně mne také ovlivnila moderní věda: fyzika- fotografie mikročástic, kybernetika a nanotechnika. A dnes mi počítače umožňují zkoušet techniku montáže a experimenty s literární tvorbou.“
Po přečtení téhle nevšední knížky jsem si uvědomil, že z jednotlivých střípků je přede mnou poskládán mozaikový obraz všestranného tvůrce (výtvarníka, básníka, esejisty), s nímž už se bohužel nesetkám, neboť ve věku dvaaosmdesáti let zemřel v Deggendorfu v Německu.
Ivan Nikl
