Jako správně zastydlý vlastenec rozhodl jsem se zakoupit zimní bundu nejmenované české značky. Neorientujíce se v obchodních aktivitách, požádal jsem manželku, aby mě vyslala správným směrem. Ta dobrá žena už dávno ví, koho si do domácnosti pořídila, a bez okolků tápajícímu podala obě pomocné ruce.

Správně nasměrován, bezpečnostně poučen a finančně zajištěn vyrazil jsem do ulic vydán obchodníkům napospas. (Nutno podotknout, že v takových případech provádím průzkum bojem. Pozor! Nebojuji, bojím se!) Já totiž vyberu, zkusím, zaplatím a dobře naladěn mířím k domovu. Tam na mě ovšem čeká tragické prozření. Zakoupené topánky (košile, trenýrky, bundy…) se cestou záhadně smrští, a vydrží-li přec velikostně, dozajista zklamou barvou či kvalitou. Ale nevzdávám se, jednou to prokletí musím zlomit!

V prvním z navštívených obchodů jsem se příliš nezdržel, neboť patřím mezi muže s cholerickými sklony, už ve druhém se na mě usmála Štěstěna. Hráškově zelený kousek ve stojanu vábil jak zpěv řeckých sirén. Prodavač pochválil výběr a začal chrlit dlouhou řadu čísel. Nit jsem ztratil mezi výškou vodního sloupce a silou drůbežího peří.

Znaje svou nákupní historii, obával jsem se doma nejhoršího, ale světe div se, vše v pořádku! Střih, délka, barva, hurá! Osud však nelze přelstít, tentokrát zádrhel vězel v zadrhávajícím zdrhovadle. Mávl jsem nad problémem rukou, povznesen nad maličkosti, orel much nelapá! Cha! Jak jsem starej, tak jsem…

Tu se zipový jezdec zasekl při cestě vzhůru, jindy jím bylo marně cloumáno ve snaze bundu rozepnout. Občas nahoru i dolů bez překážek. Nevěděl jsem dne ani hodiny. Situace se stávala neúnosnou – při zrychleném přesunu na toaletu jsem nejednou přetahoval svršek přes hlavu nedbaje na podlitiny a škrábance, tedy vskutku hlava nehlava. Ještě hůře bylo při šmátrání po peněžence v nákupních centrech, tam pomohla pouze hrubá síla a hlasitý zvuk párané látky spolehlivě přehlušil i nervózní reptání davu za mými zády.

Rezignoval jsem, přilezl ke křížku a poprosil manželku. Tentokrát podala nejen pomocnou ruku, ale i jehlu s nití. A ejhle, trasa uvolněna a zip trandí jako po másle!

Jo, jo, stále platí, že chce-li se chlap v životě řádně rozmáchnout, musí mu nejprve žena umést cestičku!

Dušan Kučera