Vystudoval češtinu a filosofii na UK v Praze. Krátce (v letech 1946-47) byl redaktorem časopisu Vyšehrad a od roku 1948 do 1960 působil jako středoškolský učitel na gymnáziích v Domažlicích a v Hořovicích.

Zůstalo po něm obsáhlé dílo básnické (např. sb. Snímání, S očima otevřenýma, Hlohový vítr, Suspiria ad.) a neméně závažné dílo překladatelské (Ch.Baudelaire- Květy zla,E.A.Poe- Havran či I.Bunin- Hořký dým). Profesor Slavík byl rovněž editorem českých autorů (Jan Čep, Jan Kameník,František Lazecký, Jaroslav Durych) a mnozí další. A konečně jsou tu jeho literárně kritické a literárně historické studie shrnuté do tří svazků.

Viděno jinak přináší první část studií týkajících se české literatury, částečně by sem mohl spadat i titul Propadliště paměti, v němž se dotýká různých osobností (literátů a malířů) z regionálního hlediska. A konečně je tu skutečně reprezentativní výbor z jeho díla, nazvaný Tváře za zrcadlem, který vydalo nakladatelství. Vyšehrad v roce 1996.

Vybral jsem z ediční poznámky odstavec, který vystihuje Slavíkovu tvorbu: „Ale bezpředsudečná a pozorná četba přesvědčuje, že momentální úspěch ani petrifikované místo v dějinách literatury neznamenají vždy prvořadou nebo jedinečnou hodnotu. Existují postavy a pozoruhodné výtvory, které unikly dobové kritice, jsou tu literární soudy, které vnutily literárním dějinám pohled na některé osoby i výtvory v pokřiveném zrcadle, a konečně nejednou i sami autoři jako by se podíleli na zkresleném obraze své pravé a nejvlastnější tváře tím, že vystavovali na veřejnost všelijak dobově poplatnou její podobu, ale nezaměnitelné jedinečné, osobní poselství takřka skrývali. To všechno jsou pak tváře za zrcadlem.“ Ivan Nikl