Vždyť o významu jejích děl byly napsány desítky prací od autorů daleko povolanějších. Za všechny uvedu alespoň studii F. X. Šaldy – Básnický typ B. Němcové nebo výbor z dopisů, který pod názvem Lamentace uspořádala literární historička Jaroslava Janáčková. Nebyla v novinách nikdy zaměstnaná a vlastně se stala publicistkou spíše z donucení. Přesto dle mého soudu měla obrovský talent a potřebu hovořit k aktuálním otázkám společenského vývoje a přitom si dokázala uchovat čistotu jazyka i duše. Její publicistika dodnes překvapuje svou schopností ryzího češství moderního stylu. Výstižně to v monografii napsal Václav Tille:

„Tuto zkušenost musí podstoupit každý sám- nikdy ji nezíská z později vydaných knižních souborů a ukázek, kde logicky chybí možnost autentického srovnání, z něhož lze prakticky usoudit, že styl B. Němcové nebyl dostižen žádným ze současníků a i v pozdější české literatuře je jen velmi málo příkladů tak dokonalé, vyrovnané harmonie slova a myšlenky …“.

Do Domažlic se přistěhovala s manželem v září 1845 a pobývala zde do roku 1847, kdy přesídlila do Všerub. Její pobyt na Chodsku popsal regionální publicista Joža Urban z Janovic. Své dojmy z města i z okolí vyjádřila v národopisných črtách, otiskovaných v Květech a v České včele a později vydaných pod souborným názvem Obrazy z okolí domažlického. Zde je malá ukázka:

Není tomu tak dávno, vyšla jsem si s jednou ženou do nejbližší vesnice jménem Chrastavice. Šly jsme nejdříve k rychtářce. Vejdeme do velkého dvora, všecko zotvíráno, nikde ani človíčka vidět.“ I jen pojďme do sednice, rychtářka je hodná,“ praví moje společnice. U dveří sedí asi devítileté děvče, domácí dcerka a němá. Ukazuje, že je máma v stodole Žena šla pro ni, já se zatím ohlídla po sednici. Hned u dveří byl krb, u něho vysoký železný svícen a pak lože nastlané jako strmý vrch, postel s nebesy, u oken stůl s vysokými trnoži a kolem lavice, v koutě nad stolem visutá almárka …

V nich nám předložila obraz prostého člověka tak, jak to později nevšedním způsobem dokázala zachytit v Babičce, díle jedinečném svou stylistickou vytříbeností, harmonií slova i myšlenky. Žádné další autorčino dílo nezískalo takovou oblibu jako Babička. Z pobytu na Chodsku načerpala Němcová i mnohé náměty některých svých pohádek- například Chytrá horákyně, Spravedlivý Bohumil, Sedlák milostpánem nebo Čertův švagr. Zdejším krajem a lidmi jsou inspirovány i povídky Dlouhá noc, Domácí nemoc či Karla. Děj posledně jmenované povídky umístila do Stráže, kde se odehrává i část děje povídky ze života lidu venkovského, jak zní podtitul Pohorské vesnice. Ta vyšla poprvé roku 1856 a je to kniha, kterou Němcová považovala za své nejlepší dílo.

Za svého pobytu na Chodsku se spisovatelka zabývala i chodským nářečím „Srdce mi okřálo … Ti lidé mají řeč, zlatý poklad, já poslouchala jako u vidění. Kde se jich dotknete, jakoby zlaté jiskry pršely“, ale i zvyky a lidovými písněmi Z knihy Národní písně z okolí domažlického jsem vybral i následující ukázku:

„Za Domažlicemi veliký vršek, mraky se strojí, bude tam pršet. Bude tam pršet, bude tam lít, já tam mám milou, musím tam jít.“

Zaslal Ivan Nikl