Ještě donedávna k velikonočnímu pondělí patřily jen historky o bohatýrsky zlitých kolednících. A možná ještě ty o policajtech, číhajících za bukem s trubičkou na dýchnutí.

Dnes je doba jiná. Vedou se filozofické a politické spory o to, zda je pomlázka krásný lidový zvyk, nebo brutální ponižování žen. Barbarské násilnické pocházející z temných časů. Nejhorší je, že rozděleny jsou samotné ženy: Jedny se ohánějí integritou svého těla. Jiné zas žádají ostýchavé koledníky, aby mrskali s větší vervou.

Kateřina Perknerová
Jeden hot, druhý čehý. To nefunguje

Jak se v tom má opilý, střízlivý, krojovaný, nebo všední koledník vyznat?

Jako mnoho genderových „problémů“ (ne-li všechny), je i tento falešný. Vše se dá zařídit jednoduchým nápisem na dveřích: „Zde se koleduje bez mrskutu“, nebo podobným. Asi by se našli fiškusové, kteří by to nechtěli vzít na vědomí. Ty je pak potřeba nesmlouvavě vykázat a zanést na černou listinu. Podruhé si prostě neškrtnou. Ani zde, ani jinde.

Kateřina Perknerová
Učitelé jako rukojmí politiky

Pouštět se do debat, zda místní kultura nenutí dámy k tomu, aby se podrobily zvyku, který jim připadá ohavný, nebudeme. Pokud nebudeme věřit, že svobodní lidé dělají věci ze své vůle, otevřeme dveře ne genderu, ale přímo socialismu. Připouštět, že pánem je nějaká zvyklost a ne člověk, je hloupost.