Jistě znáte pojem Overtonovo okno. S ním také souvisí lidovější pojem salámová metoda. Salámová metoda je pomalé posouvání společností tolerovaných hranic aneb posouvání takzvaného Overtonova okna, tedy oblasti myšlenek, které jsou v danou chvíli a v dané společnosti tolerovatelné. Pokud Overtonovo okno pomalu a nenápadně posouváme salámovou metodou, dostanou se časem do okna i myšlenky dříve neakceptovatelné a daný politický nápad je prosaditelný.

Tomáš Jindříšek
Děti vychovávají dobré příklady, ne zákazy vstupu

Někdy se tomu také říká „syndrom pomalu vařené žáby“: Když rychle hodíme žábu do vroucí vody, vyskočí. Když ji začnete pomalu vařit, nevšimne si zavčasu nebezpečí, bude se stále adaptovat, zvolna ztrácet síly, až se nakonec uvaří.

Ráda bych vás upozornila na jeden jev, který zapadá do tohoto konceptu. Tak jako pomalu vařená žába si většina veřejnosti ještě nevšimla blížícího se rizika. Nicméně toto riziko je značné.

Nenápadný tlak

Evropský parlament chce totiž dále snižovat horní hranici pro hotovostní transakce. Nyní je hranice nastavena na 10 000 eur, což je přibližně 240 tisíc korun. Jenže hospodářský výbor Evropského parlamentu chce hlasovat pro budoucí horní hranici 7000 eur, což je asi 168 tisíc korun. 

Zdroj: Deník

Evropa tento tlak zdůvodňuje údajným bojem proti praní špinavých peněz. Jenomže realita je taková, že máme mnoho důvodů domnívat se, že to je jen zástěrka. Skutečným motivem je pomalý a nenápadný tlak na úplné zrušení hotovosti a následně zavedení nejprve bezhotovostních peněz a potom ještě o krok dál kryptoměn centrálních bank (tzv. CBDC neboli central bank digital currency). Nejrelevantnějším bojovníkem proti tomuto zrušení hotovosti je německá centrální banka Deutsche Bundes-bank. Podle ní prý „zatím neexistují žádné vědecky podložené důkazy, že by hotovostní stropy dosahovaly cíle boje proti praní špinavých peněz“. S tím lze jedině souhlasit. 

Martin Věchet
Dana Němcová, statečná náčelnice z „věčné Ječné“

Kroky k zavedení bezhotovostních měn akcelerují a veřejnosti je to většinou víceméně jedno, protože nerozumí rizikům z toho plynoucím. Neuvědomuje si, že právě bezhotovostní měna je dokonalým způsobem, jak konečně „porazit inflaci“ ovšem skrze analogii měnové reformy. Pokud všechny jednotlivce a firmy donutíme držet peníze v podobě bezhotovostní, nic technicky nebrání kupříkladu zavedení 10% srážkové daně na všechny vklady. Nebo 15% záporného úroku. A tím v podstatě škrtnout část oběživa. 

Zlato a barter

CBDC pak jsou ještě o krok dál. Umožňují stoprocentní kontrolu nad veškerým spotřebitelských chováním. Umožňují třeba, aby bylo spotřebiteli řečeno, že tento měsíc již nakoupil 10 litrů nafty, která je neekologická, takže jeho platební karta mu bude pro další nákup zablokována. Tato technologie to umožňuje doslova „na kliknutí myší“. A jak víme, když nějaká technologie něco umožňuje, stane se to. 

Řada lidí byť menšina toto nebezpečí přesto vnímá. Pozorujeme proto rostoucí trend k rozšiřování šedé ekonomiky. To má podobu jednak rostoucí tendence plateb v hotovosti, jednak i zásobování domácností i firem zlatými slitky za účelem budoucí substituce hotovosti. Můj odhad je, že pokud dojde k zákazu hotovosti, ekonomika se rychle dolarizuje (v podobě papírových bankovek), a současně začne být zlato ve zvýšené míře užíváno jako platidlo. Pochopitelně vedle toho bude bujet také barterový obchod. 

Pavel Kopecký
Vládní marasmus versus Vzpoury davů

Markéta Šichtářová
je ekonomka

A pokud má nějaká událost potenciál toto vše akcelerovat, pak to jsou případné obnovené problémy bankovnictví, které se manifestovaly zhruba dva až tři týdny nazpět a které nyní mediálně poněkud utichly. V realitě však tak docela neustoupily, jak ukazuje pokračující odliv vkladů od malých bank směrem k velkým bankám. A tento přesun vkladů můžeme aktuálně pozorovat jak v USA, tak v EU, a pozor dokonce i v Česku a na Slovensku. Velké banky na tom paradoxně profitují a posilují své tržní pozice. Přesun vkladů od malých bank k velkým probíhá dokonce i nyní, ale není už tak snadno pozorovatelný jako run na banku, a proto se o něm mediálně neinformuje.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.