Byl to nejzajímavější rozhovor za celých deset dnů cesty na Dálný východ. Po návštěvě jihokorejského parlamentu byl pro politickou část české delegace v čele s Markétou Pekarovou Adamovou uspořádán oběd. S námi, asi deseti novináři, se tak nějak nepočítalo ani nám nebyla nabídnuta žádná alternativa.

A kolem jihokorejského parlamentu nebylo nic jiného než lavička v parku v dohledu. Požádal jsem mladého korejského úředníka o nějaký nápad. Nevymyslel nic jiného než se vrátit do parlamentu, kde byla v předsálí kavárna. Bylo to ale mnohem lepší než přes hodinu stepovat v parku, jaro se začalo v Soulu teprve probouzet. U kávy navíc proběhla zajímavá debata. Mladý Korejec se specializoval na dějiny střední Evropy a nyní psal závěrečnou práci o mnichovské dohodě.

Luboš Palata
Česká královna Markéta na Tchaj-wanu

A o střední Evropě toho věděl i proto hodně. „Povězte mi, vy jste dnes s Němci, poté, co jste zažili jejich nacistickou okupaci, přátelé?“ zajímal se. Když jsem přisvědčil, že Německo a Němci nejsou sice nějak super oblíbení, ale všeobecně se berou za spojence a spojeneckou zemi, následovaly další otázky. „A vy si dovedete představit, že byste bojovali společně s Němci, že by Němci hájili vaši zemi?“ Odpověděl jsem mu, že nepochybně, že do Česka jezdí na cvičení němečtí vojáci a čeští do Německa a že jsme společně jak v EU, ale i v NATO, a tam se se společnou obranou počítá.

Cenné evropské usmíření

„Víte, to si mnoho lidí u nás v Koreji v případě Japonska stále představit nedokáže,“ poznamenal a ptal se, jak jsme to dokázali. „Nebylo to rozhodně ze dne na den. Před víc než čtvrtstoletím jsme podepsali Česko-německou deklaraci, kde jsme se zavázali, že problémy minulosti nebudeme zatěžovat naše současné a budoucí vztahy. Německo odškodnilo nuceně nasazené, vznikl Fond budoucnosti, který slouží hlavně k navazování vztahů mezi českou a německou mládeží a na společné projekty,“ popsal jsem část cesty k česko-německému smíření.

Luboš Palata
Z Česka je klidná země s normálním prezidentem

Tváří v tvář tlaku komunistické Číny se dvě dálněvýchodní demokracie, Jižní Korea s Japonskem, které ji okupovalo a kolonizovalo, snaží najít cestu ke spojenectví. K této skupině se počítá i Tchaj-wan, byť má speciální postavení. Problémy plynoucí z minulosti a s tím, jak těžko se s ní dnes demokratické prozápadní Japonsko stále vyrovnává, jsou však brzdou. O nějaké větší spolupráci typu Evropské unie nemůže být zatím řeč.

I pro demokratické vyspělé státy Dálného východu jsou proto jak současné vztahy mezi státy střední Evropy, tak EU velkým příkladem a v současnosti nedosažitelným vzorem. My tady v Česku si to ale často neuvědomujeme, často tomu nepřikládáme tak velkou hodnotu, jakou to má. Vzkaz z Dálného východu zní: Važte si toho, buďte na to hrdí a opatrujte si to.