Je to jen matná vzpomínka, ale opravdu jsem to ještě zažil. U babičky v Městci Králové, městečku na pomezí středních a východních Čech, jezdila v době mého dětství parní lokomotiva. Ne jako turistická atrakce, ale normálně. Na pravidelné lince této menší železnice do okresního města Nymburk nebo do Chlumce nad Cidlinou.

Parní lokomotiva, která v městeckém nádraží doplňovala vodu, byla krásná, nádherný kus železného oře, pekelně černá, voněla krásným kouřem a vydávala zpěvné zvuky. Měla uhlák, hořel v ní oheň, do kterého musel topič přikládat, bylo to prostě úchvatné. Nejen pro malého kluka je to úchvatné vlastně dodnes.

Kateřina Perknerová
Minulost Petra Pavla

Nic, co se na železnici objevilo pak, se s tím nedá srovnat. Poslední parní lokomotiva se v Československu vyrobila v roce 1963, ale v pravidelném provozu byly na některých tratích až do roku 1983. Ale na většině železnic zmizely mnohem dříve, někdy v sedmdesátých letech.

Páru nahradily motoráčky na naftu a vlaky na elektřinu. Nekouří, nevoní, nejsou romantické, a když spadne trolej, jsou ty elektrické v háji. To by parní mašina nebyla. Ale co naplat, už prostě nejsou, nebo jen na vyhlídkové jízdy a v muzeích. Ve výrobě parních lokomotiv bylo Česko velmocí, některých se vyrobilo i pět stovek. V roce 1963 přišel konec.

Dojezdit to na benzin

Bůh a Evropská unie dali, že za svého života zažiji ještě jeden konec. Konec skutečných aut se skutečnými motory. Jsou to podobně jako ony parní lokomotivy krásné technické kusy železa, mají vůni, pohybují se kupředu díky hořícímu palivu ve svých útrobách. A mají, stejně jako měly parní lokomotivy, svoji vůni. Podobně jako u lokomotiv jsme i u aut se spalovacími motory byli a po roce 1990 jsme se opět stali světovou špičkou.

Sice pod VW, ale Škoda Auto si udržela svoji značku, naši, českou. Byť třeba mezi španělským Seatem Toledo a Škodou Rapid lze hrát s úspěchem hru Najdi deset rozdílů.

Teď i v naší zemi, která byla mistrem světa v počtu vyrobených aut na hlavu, výroba aut skončí. V roce 2035, ale to je za pouhých dvanáct let a je dost pravděpodobné, že se toho dožiji.

Luboš Palata
Sunak je pro Británii revolucí. Ať už vydrží měsíc, nebo roky

Pokud si ale v roce 2035 koupím ve svých 68 letech benzinové auto, pak je při stáří provozovaných aut v Česku dost pravděpodobné, že s ním vydržím až do smrti. A do toho pouťové autíčka jménem elektromobil, které sice vypadá jako auto, ale na skutečný automobil si jen hraje, nebudu muset nikdy v životě sednout. A kdyby bylo nejhůř, pořídím si veterána, kterým to přes různá zřejmě už dnes chystaná evropská příkoří do smrti dojezdím.

Jediný problém je, jestli mi to projde doma. Moje žena Lída okusila loni elektroauto v podobě Fiatu 500. A prohlásila, že je to tak jednoduché, tiché a úžasné a že nic jiného už v životě řídit nechce. No, uvidíme. Rozvod to přinejhorším jistí. Benzin je a bude víc než láska.