V úterý jsem našla ve schránce dopis od Andreje Babiše. Vy asi také. Obeslal nás skoro všechny. Píše, kolik toho jeho vláda postavila, zařídila, jak zvýšila platy, důchody, rodičovské přídavky, nalila miliardy do sportu a ochránila Českou republiku před kvótami na běžence. A zároveň dokázala, že při všem tom pumpování peněz do lidí jsou české veřejné finance co do zadlužení pořád čtvrté nejlepší v EU. Teď zřejmě čekáte, že přijde ironický a zesměšňující odsudek Babišova kasání. Nepřijde.

Před pandemií byla česká ekonomika skutečně v nejlepší možné kondici. Měli jsme se prostě skvěle a vláda hnutí ANO a ČSSD to nekazila. Pak přišel covid a s ním zmatky, personální kotrmelce na ministerstvu zdravotnictví, hádky kolem nouzového stavu, absurdní snížení daní z příjmu a neomluvitelné sekyry do příjmové stránky rozpočtu. Potvrzený premiérův střet zájmů a začínající kampaň. Babiš v ní tvrdí, že Piráti zaplaví republiku mig-ranty, Piráti a STAN chtějí zřizovat jakobínské vyšetřovací komise a soudní tribunály, které by do 18 měsíců zadupaly do země všechny korupčníky.

Krást se pochopitelně nemá a debatovat o inteligentním řešení uprchlické otázky je nutné. Úplně nejvíc ale potřebujeme dohodu, schopnost spolu mluvit, abychom neprohlubovali příkopy mezi sebou. Možní budoucí pre-miéři Babiš, Bartoš či Fiala by udělali nejlépe, kdyby sedli do auta a rozjeli se za finalisty ankety Ředitel roku. U nich by se mohli poučit, co to je sloužit zájmům nastupující generace, propojovat školu s městem, jako to dělají v teplickém gymnáziu či zaječické malotřídní základce. Nebo pomáhat dětem se speciálními potřebami. Když řediteli SOŠ v Liberci Milanu Adamcovi při závěrečné zkoušce absolvent Honza řekl: „Tady jste mě nejen hodně věcí naučili, ale měli mě i rádi,“ je to víc než všechna pofidérní politická vítězství dohromady.