Jsem zvědavá, i když svou zvědavost zastírám slovem mnohem shovívavějším – zvídavost. Podstata věci je ale stejná. Koneckonců, něco takového se asi od spisovatelů předpokládá – psát o světě a o životě může jen ten, kdo se o svět, myšlenky a životy jiných zajímá. Někdy se ale zvídavost nevyplácí. Třeba když spisovatel ze zvědavosti nahlédne do recenzí nebo čtenářských skupin, aby zjistil, jak se jeho knize – popřípadě knihám – vede.

Už dávno vím, že číst recenze je zbytečné, protože co člověk, to názor, a nikdo – tudíž ani spisovatel – nemůže vyhovět všem. Jedno slovo mě ale přece jenom při čtení recenzí zarazilo. To slovo znělo – očekávání.

Ombudsman pro lidská práva Stanislav Křeček
Projev a nenávist

Alena Mornštajnová
je spisovatelka

Kniha se mi líbila, ale očekával jsem něco jiného… Očekávala jsem, že se děj bude odehrávat v jiné době… Očekával jsem, že kniha bude mít jiný konec… Očekávala jsem, že hrdinka udělá něco jiného…Vzpomněla jsem si na slavný Kinoautomat a osmdesátkové seriálové Rozpaky kuchaře Svatopluka. Na plátně či na televizní obrazovce se odvíjel příběh. V napínavém okamžiku se zastavil a diváci sami hlasováním rozhodli, kterým směrem se bude děj odvíjet. Stali se spolutvůrci příběhu a mohli tak naplnit svá očekávání. Hýbali postavami seriálu jako figurkami na šachovnici a dovedli je k vytouženému zakončení.

Ale na druhou stranu – cožpak se nedíváme na filmy a nečteme knihy právě proto, aby nás překvapily? To, co je očekávatelné, je přece i nudné…

Vím, že nemůžu naplnit očekávání všech případných čtenářů a čtenářek, koneckonců, spisovatelé nepíší proto, aby plnili něčí přání, ale stejně jsem se nad několikrát opakovaným slovem očekávání v recenzích musela zamyslet.

Zdroj: DeníkCo vlastně očekávám od jiných lidí já? A očekávám vůbec něco? Snad jen to, že se budou vůči svému okolí chovat ohleduplně. Například že budou chodit včas na sjednané schůzky a plnit dané sliby. Respektovat jiné názory.

Tomáš Jindříšek
Vykání je na ústupu. Hrozí mu zánik?

Naopak neočekávám, že budou říkat věci, které chci slyšet. Neočekávám, že budou nosit zelené šaty, protože já mám ráda zelenou, číst knihy Johna Irvinga, protože je čtu já, pít kávu bez cukru stejně jako já. Neočekávám, že budou chodit spát v jedenáct a vstávat před sedmou, že budou dávat přednost zelenině před masem, moři před horami, románům před faktografií.

Na rozdíl od mnohých si totiž myslím, že očekávat můžu něco jenom sama od sebe. Můžu si klást cíle a snažit se jich dosáhnout. Tím pádem můžu zklamat jenom sama sebe.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.