Lidi, kteří se starají o pořádek ve městě, vlastně ani nevnímáme a přitom jejich práce je velmi náročná.

Jiřímu Víznerovi, zaměstnanci Domažlických technických služeb začala směna v sobotu v jednu hodinu odpoledne. Vybaven károu, igelitovými pytli, koštětem, lopatou a pracovními rukavicemi se až do devíti večer proplétá mezi tisíci návštěvníky a  vysypává desítky košů a sbírá kolem se povalující odpadky.

„Během pracovní doby objedu náměstí nejméně čtrnáctkrát. Vše svážím do přistavených kontejnerů. je to takový nekonečný kolotoč. Na jedné straně začnu, a když se vrátím, koše znovu přetékají. Někdy je těžké proplést se mezi návštěvníky, ale většinou jsou všichni tolerantní a pustí mě," říká unaveně Vízner a pouští se na další objížďku. V devět večer jeho sobotní směna končí, ale v neděli v šest hodin ráno opět nastupuje do práce a čeká ho stejný sedmihodinový kolotoč.

Ve tři hodiny ráno bujaré veselí pomalu utichá a město je opět zavalené nepořádkem.
Před radnicí se tentokrát schází dvacetičlenná parta lidí, kteří musí do sedmé ranní  zbavit Domažlice veškerých odpadků.

Většinou jsou to zaměstnanci technických služeb, ale pomáhají jim i brigádníci.
Nejdříve vyfasují rukavice, pytle, košťata a lopaty a jdou do boje s odpadky.

„Začneme u brány a půjdeme směrem ke Golemu, pak dolů ke Svazarmu až k Fontáně. Pak podél řeky. nezapomeňte na všechny postranní ulice," zavelel vedoucí úklidové party Miloslav Mochan. Na náměstí mezitím dorazila i technika. Uklízeči plní pytle, které ihned odváží multikára. Těžká technika mění přeplněné kontejnery za prázdné.

„Největší binec je tady u brány a pak na Chodském náměstí," shodují se všichni a vysbírávají kelímky, papíry a tácky mezi lavičkami.
„Když se sejde dobrá parta, máme u uklízení i legraci. Dělám to už několik let a  mám radost, že za námi zůstává čisto," říká Jindřiška.

Když v neděli ráno začíná další pouťové veselí, jen málokdo si uvědomí, že desítky lidí obětovaly spánek, aby se nově příchozí milovníci folkloru nebrodili po kolena mezi odpadem.