Hradiště Třiadvacetiletý trabantový závodník Břetislav Šindelář z Hradiště má za sebou už přes sto automobilových závodů. Mistrovství republiky vyhrál v patnácti letech a samotných závodů se účastní už od svých pěti let.

Kolik trabantů máš momentálně doma?

Mám své dva trabanty a k tomu jeden ještě přestavuji na speciál. A můj táta jich má okolo šesti. Ale na příští závody si vezmu Peugeot, už konečně funguje, tak ho proženu.

Jak ses dostal k závodění?

Mezi auty se pohybuji už od kolébky. Dostal jsem se k tomu díky tátovi, který jezdí více než třicet pět let. Začínal jsem jezdit na závody v pěti letech jako divák a od svých jedenácti let jsem začal závodit. Už ve svých čtrnácti letech jsem se zúčastnil mistrovství republiky.

JIŽ OD DĚTSTVÍ byl Šindelář nadšeným fanouškem trabantů.Zdroj: archiv B. Šindelář

Jaký je tvůj největší úspěch a naopak neúspěch?

Nevím, jestli největší, ale můj první úspěch je ten, že jsem v patnácti letech vyhrál Mistra republiky ve skupině. A neúspěch asi havárie na závodě. Moje první bouračka byla v Českých Budějovicích v roce 2007 na výstavišti, kdy jsme šli s trabantem na střechu, řídil táta. Pak jsi jen pamatuji levotočivou zátočinu se stříbrným smrkem, listy a beton. A moje první věta, u které jsem vnímal, pak byla, jestli se můžu odpoutat (smích).

Co na to říkali rodiče, když jsi takhle mladý začal závodit? Cítili hrdost, nebo strach?

Máma měla veliký strach. Po čase jsem ji přesvědčil, aby se se mnou svezla, a po první jízdě už ke mně nikdy nesedla. Asi jezdím dost ostře, protože jsem měl problém najít spolujezdce. Většinou jsem se ptal lidí, kteří sami závodí, když kývli, tak se svezli se mnou jednou a už víckrát nechtěli. Jediný odvážný je Radek Kůst, který se mnou jezdí dodnes.

Proč si našel zálibu zrovna v trabantu?

Bylo to tátovo první auto už od vysoké školy a jezdí s nimi celý život. A dalo by se říct, že to bylo i moje úplně první auto. Je to podle mě nejlepší a nejlevnější auto pro začátečníky, na naučení nejen řízení, ale i na reagování. Je vhodné ke zlepšení všech schopností, které člověk k řízení potřebuje. Je to prostě ideál.

Kolik závodů jsi vyhrál?

Celkově jsem vyhrál pět titulů Mistra republiky ve skupině. Jinak jsem vozil poháry za druhá a třetí místa, ale letos se začalo dařit. Vyhrál jsem na začátku září první absolutní místo v Pošumavském poháru a ve Vltavínu, který se jezdí v Panenském Týnci.

Byl jsi někdy při závodu zraněn?

Už mám za sebou přes sto závodů a zatím jsem nikdy nebyl nějak vážněji zraněn. A co je ještě lepší, nikdy jsem ani nezapříčinil žádnou nehodu.

Takže si na závody nebereš jedno a to samé auto, ale střídáš to?

Do svých osmnácti let jsme s tátou jezdili na závody pouze s jedním autem, a to s Trabantem šestsetjedničkou. Když jsem dostal řidičák, už jsme jezdili každý se svým trabantem, který jsme si upravili. Každé auto mělo o trošku jiné schopnosti a řídilo se úplně jinak.

Jezdíš na závodech i proti tátovi?

Jezdíme i proti sobě, každý z jedním trabantem, a to je teprve ten pravý závod, protože pak soupeříme hlavně mezi sebou. Ze začátku byl naštvaný, když jsem ho popojížděl, předjížděl, ale po devíti letech už si na to zvykl.

Co na to říká tvá přítelkyně?

Většinou na závody jezdí se mnou a podporuje mě. Už jsem ji i svezl a trošku se bála, ale věří mi. Bojí se o mě hlavně při Rally závodech, protože tenhle rok jsme jezdili na Korábu u Kdyně a tam je to ostré. Při slalomech na letišti mezi kužely, bych řekl, že je ten její strach menší.

Aneta Škardová

ABSOLUTNÍ MÍSTO vyhrál Šindelář letos v září v Pošumavském poháru a ve Vltavínu v Panenském Týnci. Foto: Zdroj: archiv B. Šindelář