Sté narozeniny oslavila včera, 27. prosince, moje matka, paní Anna Sattlerová. Není mnoho lidí, jimž je dopřáno oslavit takové jubileum, proto bychom jí s celou rodinou chtěli i touto cestou ještě jednou srdečně poblahopřát.

Významná jubilea vždy svádí ke vzpomínkám a ohlédnutí. Jaká byla ta uplynulá léta?

Paní Anna Sattlerová se narodila v malé vesničce na Klatovsku v roce 1911. Většinu svého života strávila v srdci Šumavy, nejdéle bydlela v Klatovech a v Sušici. S manželem vychovali dvě děti.

Prožila obě světové války, vznik našeho státu, období první republiky i dobu komunismu, léta totality i svobody. Pocházela z chudých poměrů a neměla to v životě jednoduché, přesto z ní vždy vyzařovala energie i odhodlání překonat všechny překážky.

Milovala šumavskou přírodu a v lese byla vždy nejšťastnější, ať už na procházce, či při sběru hub, malin nebo borůvek, ze kterých svým dětem a vnoučatům připravovala různé dobroty.

Před odchodem do důchodu pracovala jako lesní dělnice. Ačkoliv to byla velká dřina, milovala tuhle práci ze všech nejvíc, protože mohla v lese trávit celé dny. Vždy tvrdila, že jenom díky pobytu na čerstvém vzduchu a dostatku pohybu je tak zdravá a odolná.

Po odchodu na zasloužený odpočinek v roce 1977 se s manželem přestěhovali do Domažlic, aby byli blíž vnoučatům. Zde prožila s manželem a později jako vdova víc než 30 let. I jako důchodkyně trávila nejvíc času venku, v přírodě. Sbírala a zpracovávala různé byliny i lesní plody, pampelišky na med, maliny na šťávu i šípky na čaj, zkrátka nezastavila se celý rok. Své poznání a lásku i pokoru k přírodě přirozeně předávala dál, mně i svým vnučkám.

Pak se však přihlásily nemoci, které s sebou stáří přináší. Paměť i schopnost obstarat si každodenní potřeby slábla, a když se k tomu přidala i zlomenina kyčelního kloubu, která ji trvale upoutala na lůžko, bylo jasné, že bude nutná celodenní péče.

Zázemí a domov jsme pro naši „babču“ našli v Domově seniorů ve Kdyni, kde žije už víc než tři roky. Zaměstnanci Domova seniorů jí zajišťují veškerou nutnou péči, za což jim velmi děkuji, stejně jako za ochotu a vstřícnost, se kterou se tam vždy při svých návštěvách setkávám. Takže babi – všechno nejlepší!

Autor: Jaroslava Krausová, dcera s rodinou