„Našli jsme je na silnici mezi Kdyní a Hlubokou. Jejich matku pravděpodobně srazilo auto a pošla. Selata běhala celý den po silnici. Původně jich bylo sedm, ale podařilo se odchytnout pouze tři. Jsou to zdravé bachyňky, ale bez pomoci by uhynuly," říká myslivec Josef Praštil, který se stal jejich náhradní matkou a také kojnou.

O sirotky, kterým je pouhých čtrnáct dní, se stará už týden.
„Krmím je mlékem z lahve každé čtyři hodiny, ve dne i v noci, stejně jako mimina. Když jsou nažraná, klidně pochrupují, ale když mají hlad, dají o sobě vědět," popisuje svůj nelehký úkol Praštil.

Prasečí slečny zatím bydlí ve vystlané bedýnce v kolně na dvorku. Brzy jim ale bude toto obydlí malé.

„Asi za měsíc budou samostatné. Připravuji pro ně koutek na zahradě, kde budou mít víc místa. Nechal bych si je nejraději na pořád, ale to opravdu nejde. Až budou dostatečně silné, vypustím je do našeho revíru," pokračuje Praštil.

S hlídáním neposedných selátek pomáhá panu Praštilovy i jeho pes Max. Aby po náročné práci nepřišel zkrátka, při krmení čeká na každou kapku mléka, která by mohla přijít vniveč. Olizuje nejen dudlík, ale i čumáčky prasečích miminek, takže ta jsou po každém krmení opatřená jako od maminky.

Josef Praštil je už v zachraňování osiřelých divočáků zkušený. Vloni zachránil spolu se svým synem před jistou smrtí jiného mladého divočáka, který dostal jméno Vašík. Ten dnes spokojeně žije v oboře v Poběžovicích.