Jedenadvacátý srpnový den odpoledne si splnila svůj velký sen Marie Ledvinová z Hostouně, která se narodila na MDŽ v roce 1926. Z Capartic si vyšla s rodinou na vrchol Čerchova.

Na vrcholu nebyla zdaleka poprvé

„Jsem rozená v Klenčí, takže jako dítě jsem měla možnost sem chodit. Za války se na Čerchov nesmělo, to tu byli vojáci a potom po válce taky. Chodívali jsme sem z Klenčí pěšky a seděli jsme kus pod rozhlednou, ale na Kurzovu věž jsme nesměli," zavzpomínala seniorka.

„Loni a předloni byla maminka moc nemocná, dost času strávila v nemocnici a dnes si splnila sen," podotýká dcera seniorky Marie Matějovicová z Horšovského Týna.

Kromě této dvojice tvořila rodinný turistický kolektiv vnučka Jitka Vokráčková z Přešticka. „Dnes jsem tady s babičkou a jsem spokojená, že už jsme na Čerchově. Pro mne je to také splněné přání, když sem chtěla babi vyjít a splnilo se jí to," uvedla vnučka a další vnuci i dvě pravnoučata souhlasně přikyvovali.

Před dvěma roky to s ní bylo zlé

„Jsem moc šťastná, že jsem sem vyšla. Vždyť jsem byla tak nemocná, že jsem se nemohla oblíct ani obout. Teďko jsem se z nemoci vzpamatovala a vydala se na Čerchov. Jsem zvědavá, kam dnes bude z rozhledny vidět, koukali jsme odtud až k nám do Hostouně a z Hostouně od statku taky vidíme až sem. Když jsem byla v nemocnici, taky jsem koukala na Čerchov, pokud to šlo. Jsem narozená pod Čerchovem, tak ho musím vidět," vyznala se z lásky k hoře paní Ledvinová s tím, že Čerchov vídala i v době, kdy chodila v zimě lyžovat.

Lyžovala do čtyřiaosmdesáti

„Maminka lyžovala ještě před dvěma roky,  než onemocněla. Když jí to lékaři zakázali, bylo jí zle. Když napadl sníh a nemohla na lyže, oplakala to," upřesnila dcera.

„Napřed jsem jezdila na lyžích v Klenčí, pak jsem se vdala a lyžovala u Hostouně. Teď mám lyže zakázané, paní doktorka říkala, že na lyžování nemám ani pomyslet," smutně konstatovala usměvavá seniorka.

Kdyby nedošla, vynesli by ji nahoru

Neměli obavy, zda ve svém věku a po nemoci cestu zvládne?

„Ani ne, kdyžtak bychom ji donesli na zádech nahoru," zazněla odpověď.

Nedalo nezeptat se, jak se po několikakilometrové cestě opepřené prudkým stoupáním cítí.

„Trošku mě bolí nohy, ale to si musí zvyknout. Doma jsem chůzi trénovala. Paní doktorka z Domažlic mi říkala, že trénovat musím, protože bych jinak vůbec nechodila. Nemoc jsem ale rozchodila," směje se seniorka a dodává: „Cítím se docela dobře, moc za ty rady paní doktorce Kovářové děkuju. Tady mám hůlky, ale když jdu u nás po Hostouni, chodím bez nich. Beru si je jen na vejšlapy, protože nesmím kvůli kostím padnout," prozradila.

Cestu zvládla za dvě hodiny, její dcera za 40 minut

Zajímalo nás, jak dlouho babičce chůze s trekingovými holemi z Capartic na Čerchov vlastně trvala.

„Babička šla dvě hodiny, ale dcera běžela nahoru asi čtyřicet minut," zaznělo ze skupinky.

„Tak rychlé to nebylo. Když běhají na Čerchov, určitě to zvládnou rychleji," bránila se Matějovicová.

„Kdysi jsem sportovala, dělala jsem i triatlon. To sportování mne bavilo a stále si dávám nějaké výzvy," vysvětlila žena a na naléhání prozradila i věk – 66 let.

Jak se seniorce líbilo na Kurzově věži

Po čase jsme celou skupinku potkali v čerchovské ´občerstvovně´ Lukáše Němečka. Jak se paní Ledvinové líbil pohled z Kurzovy věže?

„Bylo to krásný, jen škoda, že k nám do Hostouně nebylo vidět. To mě trochu mrzí. Ale jinak byl výhled hezký. Budu si to muset příští rok v létě zopakovat, snad bude lepší počasí," řekla natěšeně paní Ledvinová, jako by jí napřesrok nechyběly pouhé dva roky do úctyhodné devadesátky.