V minulém roce však ve věku devadesáti let zemřel a letošní vzpomínkový akt, kdy si připomeneme i 70 let od konce druhé světové války, se tak již bude muset obejít bez něj.

Václav Kocek byl nositel dvaceti československých, sovětských a polských vyznamenání včetně Řádu Velké vlastenecké války.
Byl byl jedním z 12 tisíc volyňských Čechů, kteří v roce 1944 vstupovali, povětšinou dobrovolně, do jednotek 1. čs. arm. sboru, stejně jako on osobně, tehdy dvacetiletý.

Kocek pochází z obce Palče, kterou němečtí okupanti stejně jako jiné vesnice na Volyni vypálili.

Odešlo z ní do naší armády devět mladých mužů. Kockův starší bratr Jaroslav byl odveden do Rudé armády. V obranných bojích krátce po přepadení Sovětského svazu fašistickým Německem v roce 1941 padl. Jeho jméno je uvedeno mezi 33 padlými volyňskými Čechy na památníku v Mezholezích.

Ač chtěl být Kocek původně tankistou, byl zařazen do druhé roty mechanizovaného praporu jako samopalník. Rotě velel Antonín Sochor, nositel nejvyššího vojenského sovětského vyznamenání Hrdina SSSR s právem nosit zlatou hvězdu. Kocek u něj prodělal náročnou bojovou přípravu sestávající z každodenního dvanácti- i vícehodinového výcviku a vzpomínal na něj jako na schopného a odvážného velitele, který u řadových vojáků požíval vysoké autority a důvěry.

Václav Kocek se zúčastnil karpatsko-dukelské operace. První bojový křest prodělal u polských vesnic Machnovka a Wrocanka, kde byl vážně zraněn. Po vyléčení v sovětské nemocnici se zúčastnil bojových operací na území Slovenska a Moravy. Konec války jej zastihl 8. května 1945 v Holešově na Moravě.

Po válce se spolu s dalšími volyňskými krajany usídlil v obci Buková, kde velice úspěšně hospodařili v zemědělských usedlostech po odsunu sudetských Němců. Zdejší zemědělské družstvo se trvale řadilo mezi nejlépe prosperující podniky na okrese Domažlice. Velice aktivně se zapojil do veřejného života. Řadu let stál v čele obce jako předseda národního výboru. Jako válečný hrdina vykonal a provedl bezpočet besed, setkání a přednášek pro mládež a občanskou veřejnost.

Rád vzpomínal i na velitele armádního sboru generála Ludvíka Svobodu, kterého mimo jiné měl tu čest přivítat i ve svém domě. To potvrzuje i tehdy čtyřletá dcera.

Václav Kocek byl otec pěti dětí, dědeček i pradědeček, a na sklonku života o něj vzorně pečovaly jeho dcery.

(seb), František Meca