Matka prý na svého vytouženého syna zapomněla

Jeho bývalá manželka mu stanovené výživné řádně neplatí už téměř tři roky a dluh se vyšplhal na 23 666 korun.

Miroslavu Kestovi došla trpělivost a na svoji bývalou manželku podal trestní oznámení.

„Rozvedli jsme se v květnu 2009 a syn byl soudem svěřen do mojí péče. Jeho matce byla stanovena povinnost přispívat na jeho výživu částkou tisíc korun měsíčně. Současně jí bylo vypočteno dlužné výživné ve výši 6 166 korun, které je povinna splácet po pěti stech korunách měsíčně. Od února 2009 do konce loňského roku dluží celkem 23 666 korun. Pro příklad mohu říci, že za loňský rok poslala svému sedmnáctiletému synovi, kterého si kdysi tak toužebně přála, pouze pět set korun a předloni dva tisíce,“ říká Kest.

Čtyřiapadesátiletý Miroslav Kest pracuje soukromě jako pokrývač a v zimě nemá žádný výdělek.

„V zimě nemám práci a během roku musím vydělat na živobytí pro svého syna i pro sebe. Od jara do podzimu nevím, co je volný víkend. Syn se v Plzni učí pokrývačem. Přes týden bydlí v internátu, čímž samozřejmě vzrůstají i jeho finanční potřeby na výuku, cestovné, stravné a kapesné. Měsíčně stojí škola a internát 4 400 korun a to nepočítám, že potřebuje boty, oděvy a další věci nutné k životu každého člověka,“ připomíná Kest s tím, že matku to, jak se synovi daří, jak prospívá a zda má všechno, po čem touží a potřebuje dospívající člověk, zřejmě nezajímá.

„Nemám problém se zajištěním řádné výchovy a výživy svého syna a vím, že částka, kterou má jeho matka přispívat, je vzhledem k potřebám mladého člověka velice nízká, ale i ta pomůže k úhradě některých výdajů na školu,“ pokračuje Kest.

Podle jeho slov není neplacení výživného jediným problémem.
„Nemůžu pochopit, jak se může máma, která na příchod dítěte čekala dlouhých osm let, změnit tak, že ji po nějaké době vůbec nezajímá. Už přes rok o něj vůbec nejeví zájem, nekontaktuje ho ani nenavštěvuje. Nemá zájem ani o společně strávené dny o víkendu, které ustanovil soud. Od té doby, co jsme se rozvedli, mu nekoupila žádný hodnotnější dárek k narozeninám nebo k Vánocům. Během tří let syna navštívila pouze desetkrát a přivezla mu pouze bonbony,“ dodal Kest.

I letos v lednu čekal Miroslav Kest na výživné pro syna marně.

Matka tvrdí, že všechno bylo poněkud jinak.

„Byla jsem třetí ženou Miroslava Kesta. Starala jsem se nejen o naše společné dítě, ale i o jeho děti z dřívějších manželství. Za to jsem neustále čelila domácímu násilí, protože manžel hodně pil. Policie u nás zasahovala často,“ říká Jana Kestová.

Jana Kestová prý toto příkoří snášela dlouhých čtrnáct let, při nichž se povedlo jejímu manželovi syna zmanipulovat tak, že si své matky přestal vážit a dodnes ji odmítá.

„Při rozvodu soud rozhodl svěřit syna do péče otce s tím, že bych ho nezvládla. Mohla jsem ho vidět pouze jeden den o víkendu. Ze začátku jsem se hodně snažila, abychom k sobě zase našli cestu. Marně. Vydržel se mnou dvě hodiny a utekl zpět k otci,“ popisuje Kestová.

Několikrát se prý snažila syna vyzvednout doma, vždy bylo zamčeno a dovnitř se bála vkročit. Ačkoliv byl chlapec zjevně doma, matce odmítl otevřít. To jsou podle slov Jany Kestové důvody, proč styky se synem zcela přerušila. „Dnes nemám vůbec nic. A každá matka pochopí, jak to bolí příjít takhle o dítě. Dlouhá léta jsem nemohla otěhotnět a po dítěti jsem velice toužila. Syna jsem sice porodila, ale stejně ho nemám. Dnes mě syn už vidět vůbec nechce, nebere ani telefon a neodpovídá na esemesky,“pokračuje Kestová.

Výživné synovi opravdu dlužím, ale proto, že ho nemám z čeho platit. Už dva roky nemám práci, pouze brigády, a to jen na zavolání. První rok po našem rozvodu jsem platila řádně, protože jsem měla stálý příjem. Jedinou chybou, kterou jsem udělala, bylo, že jsem nedošla na sociálku požádat o snížení výživného, dokud se mi nepodaří najít stálé pracovní místo,“ dodala Kestová.