Jaké to je, zdolávat skály jako praví horolezci, si včera vyzkoušely děti, které se s domažlickým Domem dětí a mládeže vypravily na horolezeckou stěnu.

„Je to náročné na prsty a chce to taky hodně síly,“ vysvětluje devítiletý Michal Borovička z Domažlic a vylézá pomocí chytů na horolezecké stěně až na strop místnosti.

Horolezecký oddíl Domažlice provozuje stěnu od roku 2005.

„Původně jsme jezdili trénovat na stěnu do Plzně, což bylo ale finančně neúnosné. Když jsme pak vyjeli na pravé skály, byli jsme netrénovaní,“ objasnila členka a pokladní oddílu Hana Synáčová.

Na vybudování boulderové stěny ve staré vodárně na cyklostezce mezi Domažlicemi a Havlovicemi přispělo město Domažlice, dále různí sponzoři, většinu věcí však dal dohromady oddíl sám.

„Chceme stěnu postupně inovovat, pokud budou finance,“ říká Synáčová s tím, že si oddíl tento rok opět podal žádost o grant na postavení druhé, až 12 metrů vysoké stěny.

Tu současnou navštěvují členové dvakrát týdně a je přístupná široké veřejnosti.

„Chtěla bych, aby sem k nám zavítalo více rodičů s dětmi,“ přeje si Synáčová. Podle ní o stěně v Domažlicích buď neví nebo o ní mají zkreslené představy.

„Stěna je poměrně malá a není nijak nebezpečná,“ vysvětluje horolezkyně. Stěna má množství chytů a podle výběru těch, které je možné pro lezení použít, se mění obtížnost. Je tedy vhodná pro každého.

Devítiletý Michal se věnuje také judu a pohybovým hrám. K lezení ho přivedli rodiče a stěny zdolává už dva roky.

„Jsem rád, že jsme sem s Dominem šli. Jsem tu poprvé, ale jinak po stěnách lezu, kdykoli je hezké počasí. Na závodech jsem dokonce vyhrál první místo,“ říká Michal s tím, že na skutečnou skálu nikdy nelezl, ale těší se na to a nebránil by se ani tomu, stát se skutečným horolezcem.

Kromě Domina si stěnu vyzkoušeli i chovanci z výchovného ústavu v Hostouni.

„Přišlo jim to tady moc malé a jednoduché, když to ale vyzkoušeli, poznali, že to může být náročné a měli toho po chvíli dost,“ usmívá se Synáčová.