Krizová služba: Byli bychom rádi, kdyby lidé přicházeli častěji

Posláním služby je poskytnout psychickou podporu a bezpečně provést člověka situací, kterou vnímá jako naléhavou, nepříjemnou či ohrožující. Služba je určena dětem od 6 let, dospívajícím, dospělým, seniorům, párům či rodinám, jednotlivcům i skupinám – diskrétně, bezplatně a anonymně. O problémech, se kterými mohou pracovníci diakonie pomoci, jsme si povídali s vedoucím služby Lukášem Eisenvortem.

S jakými konkrétními problémy se na službu Plus lidé obracejí?
Nejčastějšími tématy bývají například partnerské neshody, nepohoda na pracovišti, neshody při rozvodovém řízení, komplikace v rodičovské výchově, tíživá sociálně ekonomická situace klientů nebo úmrtí, nemoci či úrazy blízkých.

Jaký druh pomoci jim nejčastěji poskytujete?
Pracovníci nejčastěji poskytují krizovou intervenci – psychologickou podporu při zvládání obtížných životních situací. Způsob práce je velice podobný psychoterapii. Dále poskytují základní sociální poradenství a zprostředkování kontaktu s návaznými specializovanými službami jako je např. psychiatr, terapeut, právník, lékař, pastor apod. Dále lidé mohou využít nabídky doprovodu, tedy že pracovník doprovodí a psychicky podpoří člověka při vyřízení záležitostí na úřadech, institucích nebo pomůže s osobním dojednáním jiné vhodné služby.

Je služba hodně využívaná nebo byste naopak řekl, že by lidé mohli vyhledávat pomoc častěji?
Z podstaty krizové pomoci je dobré, když služba má rezervu v kapacitě nastavenou tak, aby pomoc mohla přijít okamžitě. Obecně se dá říci, že služba je využívána ve vlnách. Někdy je klientů více a někdy méně. Určitě bychom byli ale rádi, kdyby lidé přicházeli častěji a o svých starostech mluvili dříve. Myslíme si, že lidé méně vyhledávají pomoc, když jde o „bolest duše“, oproti např. lékaři, když jde o bolest fyzického zdraví, tedy „těla“. Konkrétně u nás také často nerozumí pojmů „krizové centrum, krizová intervence, krizová pomoc“. Z vlastního průzkumu víme, že si pod těmito pojmy často lidé představují např. drogové harm reduction služby, azylové služby pro matky s dětmi nebo témata spojená s velice tíživou sociálně ekonomickou situací, tedy že musejí přijít o přístřeší a veškeré prostředky, aby tuto službu bylo vhodné využít. Krizová pomoc je určena samozřejmě i těmto lidem (v kontextu služby), jde ale o určitý „mýtus“, který bychom rádi změnili. V našem pojetí je krize také stav, kdy člověk cítí, že něco není v pořádku, dostává se do psychické (často i fyzické) nepohody, ze které neví, jak nejrychleji a co nejefektivněji odejít. Krize je v našem pojetí velice subjektivním pojmem, jelikož to, co je pro jednoho člověka banální, všední záležitost, může být pro jiného záležitost náročná. Každý člověk prožívá jinak a jeho život přináší jiný individuální kontext prožívání, kterému je někdy obtížné porozumět a tedy není od věci vyhledat odbornou pomoc. Tedy i v situacích, které člověka neohrožují přímo a intenzivně, jako například živelná pohroma, nemoc, závislost nebo jiné přímé nebezpečí, ale například i zasažení zjevně velkou bolestí či ztrátou.

FOTO: Univerzální chodská organizace oslavila páté výročí