„Ano, jsem pedofil, ale ne takový, jenž stojí u školy s pytlíkem bonbonů, na něž láká děti, které pak bezohledně zmrzačí. Vím, že je to pro většinu lidí nepřijatelné, ale i mezi pedofily jsou rozdíly. To, když někdo ubližuje dětem, nemá s pedofílií nic společného," říká třiapadesátiletý Rudolf Vokoun z Klenčí pod Čerchovem, který byl pro svou slabost pro chlapce od 13 do 15 let už třikrát odsouzen.

Naposledy selhal v březnu před dvěma lety, kdy osahával sedmiletého chlapce, kterého spolu s jeho bratrem hlídal v bytě jejich rodičů. Za tento čin sice nešel do vězení, ale bylo mu uloženo ústavní psychiatrické léčení, z něhož pak přešel do léčení ambulantního. To mu bylo ve čtvrtek rozhodnutím domažlického soudu prodlouženo na další dva roky.

Že je ´jiný´, zjistil pubertě, protože se mu líbili spolužáci.
„Nevěděl jsem, co se mnou je. To jsem zjistil, až když jsem dospěl. Když jsem dospěl a líbal děvče, nebylo to ono. Bylo mi tedy jasné, že jsem gay, ale ani dospělí muži mi nic neříkali. Pak jsem potkal mladé chlapce, kteří mou náklonnost opětovali, což trvalo několik let, přesně do roku 1988. Pak mě jeden z kluků, s nímž jsem nechtěl nic mí,t udal a já byl odsouzen za velké pohlavní zneužití."

Podruhé stál Vokoun před soudem před třinácti lety.
„Chlapci, jichž jsem se ani nedotkl, mě nařkli, že jsem je sexuálně obtěžoval. Nikomu jsem to tenkrát nevyvracel. Kdybych tvrdil, že to není pravda, ublížilo by to hlavně jim. Za nějakou dobu se mi přišli za své lhaní omluvit."

Potřetí byl kvůli sexuálnímu obtěžování teprve sedmiletého chlapce odsouzen před dvěma lety.
„Za tohle se velice stydím. V tomto případě se jednalo o zkrat. Rodiče, jimž jsem chlapce mnohokrát hlídal, věděli, co jsem zač a že mám slabost pro mladé chlapce. Ale protože věděli, že jejich děti, když to řeknu hodně vulgárně, nejsou moje věkovky, mi je klidně svěřovali. K tomuto mému neodpustitelnému zkratu došlo tak, že starší z bratrů se nadšený vrátil z nějakého vítězného zápasu a nadšeně mě objal. To, ve mně vzbudilo touhu ho pohladit. Zeptal jsem se ho, jestli smím, a on odmítl. Tím to pro mě skončilo. Právě v tu chvíli se přišel, stejně jako tisíckrát předtím, pochovat jeho mladší bratr. Vím, že jsem měl okamžitě odejít, ale on si mně sedl do klína a já se ho dotkl. Tím to pro mne skončilo. Bylo to malé dítě, což ctí i pedofil, jakým jsem já. Jeho matka se právem velice zlobila. Sám jsem pak požádal, aby zavolali policii," popsal osudný večer Vokoun.

Jak sám Vokoun říká, dlouho si připadal jako špína.
„Velice mi pomohli lékaři během ústavního léčení. Když jsem přišel na skupinu, sedělo tam více, jak se tam říká, sexíků, ale ani jeden z nich nepřiznal, že je pedofil. Protože jsem zvyklý říkat pravdu, přiznal jsem, co jsem zač, oni ale dál zarytě mlčeli. V tu dobu jsem si připadal jako špína. Jeden z lékařů mně navrhl, abych sepsal svoje paměti. Když jsem to všechno hodil na papír, pochopil jsem, že nejsem zločinec, ale že jsem se se svou orientací narodil. To mne osvobodilo."

Pravda mu pomohla i ve vazbě. Ačkoliv to pedofilové nemají mezi ostatními vězni zrovna lehké, Vokoun vyvázl bez jediného škrábnutí.
„Když jsem putoval do vazby, myslel jsem si, že budu na cele sám. Dostal jsem se do cimry, kde bylo dalších jedenáct chlapů, různých národností. I když mi policajti radili, abych řekl, že jsem tam třeba za podvody, nebo něco jiného, rozhodl jsem se, že lhát nebudu. Hned po příchodu jsem všem oznámil, že jsem pedofil a za co sedím, a jestli mě chtějí zabít, ať to udělají hned, nebo ať mě nechají na pokoji, se vším všudy. Oni se rozhodli pro druhou variantu a ´kápové´ mě vzali pod ochranná křídla."

Vokoun je podle lékaře, k němuž ambulantně dochází, spolehlivým pacientem. Poctivě bere medikamenty, které tlumí jeho touhy, ale i přesto, že má přátele, kteří ho zvou na návštěvu, žije raději v izolaci.

„Ti, kdo mě znají, a jsou mezi nimi i rodiče chlapců, kteří jsou ve věku, který mne nenechává chladným, vědí, že jejich dětem ode mne nehrozí žádné nebezpečí, protože já jsem nikdy nikoho k ničemu nenutil násilím. Přesto jejich pozvání odmítám a dělám to proto, že oni by museli poslouchat, že se schází s pedofilem a oni by z toho měli problémy. Já jsem člověk, který si váží lidského života Mám dokonce Zlatý kříž doktora Jánského za darování krve a během svého žití jsem zachránil pět lidských životů."